Vápno od A do Z. Vápenka v Závratci

Pece Berlovy vápenky vyhasly před padesáti lety. Místa prolitá potem dělníků teď patří muzeu vápenictví. Nic podobného se jinde vidět nedá.

Charakteristické bochníčkové stavby budí pozornost na první pohled. V okolí Třemošnice na Chrudimsku se jich dá najít dost. Ta v Závratci je ale výjimečná. A nejen tím, že má novou fasádu.

„V celé střední Evropě je údajně jedna jediná, do které se dá vstoupit dovnitř bez nebezpečí, že na vás něco spadne. Šachtových vápenek je samozřejmě víc, ale všechny jsou buďto zdevastované, anebo zakonzervované a nedá se do nich podívat,“ říká průvodkyně Milena Korejtková.

Tady to jde a je na co se dívat. Expozice mapuje historii těžby a zpracování vápence. Nechybí historické dokumenty, fotografie, nástroje, které dělníci používali. „Člověk tady pochopí, jak se vápno zpracovávalo. Až po návštěvě vyjde ven, tak bude doslova odborník přes vápno,“ slibuje vedoucí informačního centra v Třemošnici Pavla Alvarezová.

Nejdelší lanovka

Vápenka tady vznikla kolem roku 1880. Jméno i současnou podobu jí vtiskl David Berl. Ten u původního objektu nechal přistavět ještě jednu menší vápenku a vizionářský přístup uplatnil hned několikrát.

Z vápencových dolů v sousedních Prachovicích totiž odstřelené a rozbité kvádry putovaly vzduchem. „Lanovka měřila bezmála pět kilometrů a v roce 1882, kdy vznikla, byla technickým unikátem. V celém Rakousku-Uhersku nebyla žádná jiná taková lanovka k zavážení vápenných pecí,“ vypráví Milena Korejtková.

Dřevěné stožáry byly vysoké až dvacet metrů a lana nesla devadesát vozíků. Cesta z Prachovic do Závratce trvala téměř padesát minut. Za desetihodinovou směnu zvládla lanovka přepravit sto tun vápence.

Další technická perlička dodnes stojí přímo před muzeem. Šachtová vápenka v Závratci se zavážela shora. Dělníci tedy museli vozíky dostat po rampách do třináctimetrové výšky. Adrenalinovou záležitost jim usnadňoval výtah, který spojuje pece vápenek. Velká část konstrukce se přitom zachovala v původním stavu dodnes.

Rovnou do komína

Prohlídková trasa vede kolem stanovišť, kde je doslova ještě cítit žár, až přímo do komína. Do nitra vápenky ústí úzká lávka a pohled nahoru se nedá vydržet příliš dlouho. „Stojíme v místě, kde by nám vápenec padal na hlavu,“ usmívá se Korejtková.

Komín je podle plánků vysoký čtrnáct metrů a síla zdí připomíná hradby. „Netopilo se přímo, když pořádně táhl komín, teplý vzduch proudil přes kámen, a to stačilo k tomu, aby z něj vzniklo pálené vápno,“ říká průvodkyně. A velmi dobré. Vápno z Třemošnice patřilo mezi absolutní špičku. Poslední várka odtud odcestovala v roce 1960.

Komu by vápenický rychlokurs nestačil, nemusí cestovat daleko. Další turistický cíl je totiž vidět rovnou z oken muzea. Na hřebenu nad Třemošnicí stojí zřícenina hradu Lichnice. „Kromě úžasného výkladu kastelánky nabízí nádherný rozhled a je to i takové energeticky silné místo. Člověk tam získá nadhled a odstup od starostí, takže se tam příjemně nabije. Potom vřele doporučuji třemošnickou cukrárnu nebo solnou jeskyni v lihovaru,“ popisuje další lákadla Pavla Alvarezová z informačního centra v Třemošnici.

BERLOVA VÁPENKA

• Otevřeno (březen, duben): sobota, neděle 9.00–17.00
• Vstupné: dospělí 20 Kč děti, důchodci, studenti, ZTP 10 Kč rodinné 50 Kč do 6 let zdarma