Váňa po Taxisu nevzdal. A po osmém triumfu se těší na Gotta

Nezničitelný. Ani kolize na obávaném Taxisově příkopu jej nezastavila ve 121. Velké pardubické České pojišťovny. Žokej Josef Váňa dohnal v sedle hnědého valacha Tiumena velkou ztrátu a na cílové rovince nedal nikomu šanci. Všem ostatním koním i o generaci mladším soupeřům ukázal záda.
Váňa se jako jezdec radoval už z osmého vítězství v nejnáročnějším dostihu kontinentu. Poprvé se radoval v roce 1987, před čtyřiadvaceti lety.

Pojedete Velkou pardubickou za rok zase?

Mám takovou historku s Karlem Gottem, se kterým jsem nedávno hovořil. Říkal, že by přišel na Velkou pardubickou, ale že má zase koncert s fanynkami někde v jižních Tyrolích a že se z toho nevykroutí, protože by ho sežraly. Ale že když pojedu příští rok, všechny termíny na druhou neděli v říjnu stopne a přijede. Takže kdyby opravdu osobně dorazil, tak to zkusím, ale nezaručuju to.

A kdybyste měl pravděpodobnost vyjádřit v procentech?

Teď mě bolí noha, takže nula procent. Ale uvidíme, jak se budu cítit po zimě.

Z čeho vás bolí noha?

Po hadím příkopu jsem se musel naremplovat na bariéru, protože do mě tlačil jeden z koní. Potřeboval jsem se dostat co nejdřív dopředu. Bude to pár dnů bolet, ale zlomené to určitě není.

Měl jste kolizi na Taxisově příkopu. Skoro to vypadalo, že dostih nedojedete.

Moc toho teď nevím. Zdálo se mi, že mě nějaký kůň křížil, a proto musel Tiumen volit křivku doleva. Tam byl jiný kůň, který měl problém na dopadu. Tiumen šel na hranu a já jsem to naštěstí ustál. Budu se muset podívat na záznam.

Ztratil jste několik délek a musel ostatní koně dojíždět. Pokazilo vám to plánovanou taktiku?

Propadli jsme se hodně dozadu, ale podařilo se mi postupně dostat Tiumena k ostatním. Když už jsem se dostal před zahrádkami ke koním, myslel jsem, že jsem to přehnal. Tak jsem mu chtěl nechat zase trošku vydechnout. Nakonec jsme proběhli kolem lesa a pak přišla ta jeho parketa. Když jsem na Havlově skoku byl na stejné pozici jako loni a předloni, říkal jsem si, že to nebude tak špatné. A ten závěr byl o tom, že Tiumen je v současné době nejlepší kůň na tuhle distanci v celém Česku.

Bál jste se po Taxisu, že dostih nedopadne dobře?

Říkal jsem si, že alespoň někam dojedu, bylo mi blbé to na Taxisu vzdávat. Dřív bylo normální, že jezdci dojížděli i více než stometrové ztráty. Jako třeba kdysi Železník, který tehdy i přesto vyhrál. Tak jsem to nevzdal, ale spíš jsem musel udržet nervy na uzdě, abych nezpanikařil a nepřehnal to.

Věřil jste si i na souboj se Sixteen?

Když se podívám na styl, jakým jede finiš Pepča Bartoš a já, tak tam asi nějaký rozdíl bude. Věřil jsem, že to Tiumen dá, a dal to.

Co jste si po závodě říkali s Josefem Bartošem, který jel právě Sixteen a celou dobu vedl?

Po dostihu jsme si popřáli. On už myslel, že je první, a když zjistil že ne, tak zase sklopil ramena. U nás ve stáji je soudružnost taková, že já bych byl stejně nadšenej, kdyby vyhrál Pepča, jako když jsem vyhrál já. Jeden za všechny, všichni za jednoho.

Je vám téměř devětapadesát let. Jak zvládáte takhle náročný dostih fyzicky?

Na Tiumenovi je takové svezení, že se nedá mluvit o nějaké fyzické náročnosti. Já si jenom stojím, v duchu mu říkám, co má udělat, a on to dělá.

S Tiumenem vypadáte jako sehraný pár. Co by mohlo soudržnost zlepšit?

Není to tak, jak to vypadá, to by bylo naivní. Ve stáji máme 65 koní a já jezdím ty, kteří potřebují moji osobní péči. Jezdím Tiumena, když je potřeba, ale jinak s ním pracují ženské, které zvířaty žijí a přenáší na ně svou energii. Tiumen je tak hodný, že na něm může jezdit kdejaké dítě.

Vnímal jste atmosféru při dojezdu?

Já ani ne, ale Tiumen to vnímal úžasně. Jako kdyby cítil, že je potřeba přidat, a parádně zabral.

Není pocit po osmém vítězství všednější než dřív?

Na to mohu odpovědět jen tak, že vy jste Velkou pardubickou nikdy nevyhrál. Jinak byste se nemohl takhle zeptat.

Máte dva hattricky s různými koňmi. Se Železníkem i Tiumenem jste vyhrál třikrát. Dá se to srovnat?

Bylo by pěkné, kdyby Tiumen udělal rekord s jedním jezdcem. Žádný kůň ještě nevyhrál čtyřikrát po sobě. Ale se Železníkem to bylo všechno jiné. Velká pardubická byla jiná, atmosféra před ní i po ní byla jiná.

Jak to myslíte?

Teď je jiná doba. Je to o hrozném fofru, žádná zábava. Pořád jenom jedeme, jedeme, jedeme. Beru to jako rutinní záležitost, a kdyby se to nepodařilo, jedeme dál. Tenkrát se Železníkem byl svět takový volnější. Pro mě je to nyní úžasné zadostiučinění za to, že si dovedu naordinovat takový režim, který se mi třeba i nelíbí a hrozně s ním bojuji.

Loni jste si po vítězství plánoval dovolenou. Co letos?

Bude záležet na diskuzi v rodinném kruhu. Snad mě někam pustí.

A jaké plány máte s Tiumenem na příští rok?

Pokud zůstane zdravý, bylo by dobré zkusit zase Velkou. Můžeme o tom diskutovat s majitelem, ale já vám můžu dopředu říct, že se mnou bude souhlasit. Do ničeho jiného nepůjdeme.

V lóži největšího sponzora České pojišťovny jste si po dostihu řekl o vyšší dotace na Velkou pardubickou. Proč?

Hlavní důvod je ten, že dotace přiláká na start velkou konkurenci i ze zahraničí. Ať je to Merano, nebo Velká liverpoolská, peníze donutí majitele zkusit závodit na každém dostihu. I když dopředu nemohou vědět, jestli z dotace něco urvou. Jsem přesvědčený, že s novým vedením Dostihového spolku najdeme nějakou společnou cestu.

Co vám na to v lóži řekli?

Smáli se. Ale kdyžtak je vyměníme.

JOSEF VÁŇA A JEHO VÍTĚZSTVÍ (ROK A KŮŇ)

- Josef Váňa je český dostihový trenér a jezdec
- Narodil se 20. října 1952 ve Slopném na Zlínsku
- V roce 2009 získal medaili Za zásluhy
- Jako trenér vyhrál Velkou pardubickoudevětkrát
- Jako žokej osmkrát

1. 1987 Železník
2. 1988 Železník
3. 1989 Železník
4. 1991 Železník
5. 1997 Vronsky
6. 2009 Tiumen
7. 2010 Tiumen
8. 2011 Tiumen