V Sudoměřicích padl traťový rekord

Druhá červencová sobota je už řadu let pravidelně rezervována všem příznivcům triatlonu. V Sudoměřicích u Tábora si dalo při jednadvacátém ročníku dostaveníčko 87 rekreačních, ale i registrovaných triatlonistů (sedm členů E.ON Tábor) nebo cyklistů (osm jezdců GS Cyklo teamu Jistebnice). A možná právě proměnlivé a chladnější počasí odradilo další nadšence. Ne však toho nejvěrnějšího Josefa Binku, který nevynechal ani jeden ročník. Ale letos málem chyběl. „Ráno jsem na sobě objevil klíště. Musel jsem na pohotovost a dostal jsem antibiotika. Místo jsem si ovázal a s radostí jsem se mohl zúčastnit. Tento závod mě pokaždé dobije energií,“ uvedl rekordman v počtu účastí. Ale popořadě. Osmnáctistupňová teplota vody byla pro mnohé závodníky příjemnější, než o tři stupně studenější vzduch. Zato cyklistická část dala závodníkům pořádně zabrat. Nepříjemný protivítr letošní podmínky o poznání ztěžoval. Kdo jel osamoceně, musel vydat daleko více sil. Ty pak evidentně chyběly při závěrečném běhu. A dešťová přeháňka zamíchala konečným pořadím. A kde se letos rozhodovalo? Už při plavecké části se utvořil tandem triatlonistů E.ONu Novotný, Lemberka, který vzorně spolupracoval. Společně absolvovali i náročný cyklistický díl. Závěrečný běh lépe zvládl Marek Novotný a cílovou pásku proťal ve skvělém traťovém rekordu. „Dočetli jsme se, že nejlepší výkon drží už dvanáct let Ivo Grabmüller. Tak jsme si řekli, že ho zkusíme překonat,“ říká vítězný Novotný. Jeho čas je příslibem dobré formy před blížícím se mistrovstvím republiky v Táboře. A navíc oba junioři vypálili rybník devítinásobnému vítězi Petru Reitingerovi, který si dělal zálusk na jubilejní prvenství. „Rozhodlo plavání. Nejenom že mi oba mladíci uplavali, ale další vteřiny jsem na rozdíl od nich ztratil svlékáním neoprénu. A navíc na kole střídali. Zatímco já jel celou trasu sám,“ hledal příčiny neúspěchu Reitinger. Pozici nejlepšího domácího závodníka opět obhájil Roman Chochole. Už popáté. „Je to ale čím dál horší,“ okomentoval svůj výkon a dodal: „Ale na místní borce to stačí.“ A měl pravdu. Na jeho skalp si brousil zuby Vít Mikolášik, ale i další Sudoměřičtí. Ten ale zaostal o pět minut. Úspěšnou premiéru zvládli i někteří táborští sportovci. Hokejový dorostenec Dominik Kundrát sice prodělal během závodu menší krizi, ale v cíle se objevil po hodině a půl. Za minutu dorazil i Lukáš Stach. „Jsem spokojený. Měl jsem obavy. Ale důležité je, že jsem závod dokončil. Příště půjdu zase,“ slíbil basketbalista BK Lukáš Stach. A za ním dorazil i všestranný sportovec Roman Kohout. „Nechal jsem se vyhecovat kamarádem a tak jsem to zkusil. Nečekal jsem, že triatlon bude tak náročný. Svaly jsem cítil už po plavání a po kole mě bolely ještě víc.“
Spokojen byl i zakladatel akce Miloslav Rechtorik. „Takovou účast jsem nečekal. Měl jsem připraveno jen osmdesát diplomů. A bylo to málo,“ pochvaloval si bývalý ředitel Sudoměřického triatlonu. A jak před rokem slíbil, tak učinil. Své místo přenechal dceři Lucii a šel závodit.
Ocenění pro nejmladšího účastníka putovalo stejně jako loni do rukou osmiletého Václava Ráce ze Stružince. Tomu na běžecké části došla trpělivost. To když čekal na svou sestru Adélu a maminku, která je doprovázela. „Zdržovali mě,“ postěžoval si. A tak vzal nohy na ramena a utekl jim. A proti loňsku sestru porazil, ale i vylepšil svůj čas. Každý ze startujících mohl po závodě ochutnat koninu nebo klobásu. A ti nejlepší v každé věkové kategorii se dočkali i zajímavých cen. Letošní úspěšnou novinkou, kterou si triatlonisté pochvalovali, byla účast masérů ze školy Hany Pecháčkové. Masáž před a po závodě vyhnala ze svalů únavu a do spokojených tváří sportovců vrátila úsměvy. A možná při pohledu, že to přece jenom nebylo tak těžké, se na start příštího ročníku v sobotu 10. července 2010 postaví i další z početného diváckého davu.