Ulice Karviné brázdí Velorex Bohouš

Jan Kovář si velorex koupil před šesti lety za tři tisíce korun. Přestože je původně instalatér, sám se pustil do úspěšné opravy. Populární Kovářův velorex – Bohouš dopravil před oltář už tři nevěsty, povozil i celý dívčí házenkářský tým. Pochlubit se může i prvenstvím v závodech na Michálkovickém kopci.
„Nejdřív mě napadlo, že bych si pořídil malého polského Fiata a nějak šikovně si ho upravil, ale vyhrál velorex,“ řekl Jan Kovář z Karviné.

O Velorexu poprvé slyšel od kamaráda

Kovář velorex neznal. Dokonce ani nevěděl, jak vypadá. Stačilo ale jedno posezení u kamaráda a motorka se třemi koly se stala láskou na celý život. „Když mi ho Michal Kačor ukázal, vědel jsem, že ho chci,“ vypráví Kovář. Netrvalo dlouho a před jedním karvinským panelákem opravdu velorex parkoval. Tehdy ale u kolemjdoucích budil spíš posměch než obdiv. „Nedivil jsem se jim. Domů jsem si přivezl prohnilou kostru. Ani reakce maminky mě nepřekvapila. Z okna pokřikovala, co jsem si to pořídil za šrot,“ usmívá se Kovář.

Po letech oprav rovnou na silnici

Téměř každý den po práci se Kovář věnoval novému koníčku a plátěné vozítko pomalu opravoval. O autech ani motorkách přitom nic nevěděl. Opravy ho nakonec stály dva roky volného času, spoustu úsilí a asi třicet tisíc korun. „Pamatuji si na první jízdu. Na silnici jsem vyjel s kostrou velorexu, bez plachet. Není divu, že se za mnou lidi otáčeli. Nejhorší bylo přijít na to, jak se řadí. Pákou jde hýbat jen k sobě a od sebe. Teď už na to mám vybudovaný cit. Řadím podle toho, jak ta moje motorka řve,“ líčí Kovář.

V ulicích budí Bohouš rozruch

Velorexům se dává jméno, podle nepsaného pravidla velorexářů, po jejich prvním majiteli. Motorka Jana Kováře se tedy jmenuje Bohouš. „Pro mě je to ale holka. Když například nemůžu nastartovat povzbuzuji ji‚ jeď, holka, jeď, jméno Bohouš nepoužívám,“ povídá Kovář. I rodinu Jana Kováře nakonec tříkolová motorka okouzlila. Na jednu jízdu za deště sestra Hana nikdy nezapomene. „Ten den trochu pršelo, takže jsme poctivě připevnili všechny plachty. Za chvíli byla ale kabinka plná štiplavého kouře, protože skrz plachty nemohl ven. S bráchou jsme se oba rozplakali a nuseli plachtu sundat,“ vypráví Hana Kovářová. Na velorex ale ani přes deštivou vzpomínku nezanevřela a často se nechá vozit na tréninky házené. „Holky z týmu byly poprvé u vytržení. Honza nakononec jednu po druhé povozil. Potom byly nadšené ještě víc,“ pokračuje Kovářová.
O odvoz ve velorexu požádaly i tři nevěsty. „Budí pozornost, i když jedu po městě sám, všichni ukazují prstem a mávají, dokonce i policisté. Velorex s nevěstou je ale nepřehlédnutelný ,“ říká Kovář.
Využívá posledních slunečních dnů. Na zimu se s velorexem bude muset rozloučit.