U Langobardů zatajil dech
S přivřenýma očima pozoruje kosterní pozůstatky staré patnáct set let. Soustředí se. Před sebou má rakev langobardského válečníka. Z nálezu je nadšený. Pro archeologa Jaromíra Šmerdu je práce životní láskou. „Samozřejmě až po manželce a synovi. To jsou moje štěstíčka,“ ujišťuje vedoucí archeologů Masarykova muzea v Hodoníně.
Historie ho zajímala od dětství. „Jako malý jsem četl například knihy od Eduarda Štorcha. Jinak jsem ovšem chtěl být kosmonautem, vojákem nebo letcem. Možná to bylo ovlivněno propagandou, ve které jsme byli vychováváni,“ vypráví třiatřicetiletý Šmerda.
Unikátní nález
Narodil se v Uherském Hradišti, kde také navštěvoval základní školu a gymnázium. Tam přišel zlom. Přesněji, skvělá profesorka dějepisu, která v něm rozdmýchala zájem o dávno uplynulé doby.
„Navíc mě skoro jako každého kluka zajímaly zbraně, bitvy a staré kultury. Pořád jsem ale historii bral jako koníček,“ upřesňuje mladý odborník, jenž měl v té době ještě další záliby. Zpíval a tančil ve folklorních souborech a hrál fotbal za Kunovice. „Byly to moje dvě vášně,“ podotýká Šmerda. Po středoškolském studiu odešel do Brna, kde se na Masarykově univerzitě věnoval oborům archeologie a historie.
„První nález, který jsem vykopal, si už nepamatuju. Dělal jsem ale i povrchové sběry okolo bydliště, takže jsem domů nosil spoustu keramiky, přeslen a další věci,“ vzpomíná archeolog na cenné artefakty. Má je dodnes uložené ve sklepě.
Dech se mu v práci zatajil až letos, když v létě společně s kolegy objevili rozsáhlé pohřebiště v Kyjově. Patří Langobardům, západogermánským kmenům od Dolního Labe, jejichž těla leží na Kyjovsku od pátého století našeho letopočtu. „Jde o unikát. Podle všeho je to druhé nejrozsáhlejší pohřebiště na Moravě a možná i v České republice,“ vyzdvihuje Šmerda cennost kyjovské lokality, kde tráví dlouhé hodiny.
Tím méně času mu však zbývá na rodinu, která se před deseti měsíci rozrostla o syna Krištofa. „Jaromír ho má moc rád a věnuje se mu. Nevyhýbá se ani přebalování,“ chválí Šmerdu jeho manželka Pavlína, která také sleduje archeologické objevy. „Sama do toho zapálená příliš nejsem, ale ráda si o nových nalezištích přečtu v novinách,“ přiznává mladá žena.
Podřízení ho chválí
Šmerda vede archeologické oddělení šestým rokem. Nejvíce spolupracuje s kolegy Františkem Kostrouchem a Michalem Olivou. „Jarda je klidný a pohodový člověk. Potkáváme se bohužel hlavně v kanceláři, protože má svá teritoria dál od Hodonína,“ popisuje Kostrouch.
Podle Olivy patří ke Šmerdovým přednostem i jednání s lidmi. „Není žádný řvoun, ale vyžaduje kvalitní práci,“ tvrdí Oliva o svém nadřízeném.
A Šmerdova pracovní vize? „Líbilo by se mi, kdybychom ukazovali objevy v místě naleziště, jako třeba v Řecku. U nás to však moc nejde. Snad se to zlepší,“ přeje si Šmerda.
