Tvrdý chléb chalupáře

Sezona v plném proudu, chaty a chalupy jsou plně obsazené námi, měšťany, kteří zde u fyzické práce hledáme tolik potřebný klid a pohodu. I já na pár dnů opustím velkoměsto a oddám se očistné dřině venkova. Tím spíše, když jsem při většině rustikálních prací naprosto nenahraditelný.

Příbuzné jsem sice o tomto holém faktu dosud valně nepřesvědčil, ovšem letos vše napravím. Naplánoval jsem si totiž činnosti, které by krom mne nikdo lépe nezastal a jejich výčet vám zde předestřu. Po loňském úspěchu s přidržováním vrat při stěhování stodoly hodlám tento kousek zopakovat. Bude se totiž malovat a je třeba někoho ostražitého.

Průvanem přibouchnuté dveře přímo před ciferníkem mohou natropit pěknou paseku, zvláště když dotyčný nese barvu. Rovněž k organizování práce jsem náramně uzpůsoben. Hlas mám zvučný, na poli se neztratí a povely typu přines, podej, podrž, zaber střílím bez vyzvání. Také o domácí faunu se postarám. Slípkám nasypu a mlsnou kunu či lišku třískáním starých kastrolů odeženu. Králíky mlíčím rozdivočím, kravku Manču zabučením pozdravím a vola Kodla prutem zlískám. Po robotě si nechám z kolny přinést prostornou larisu a z kuchyně kávu s moučníkem, uvelebím se pod křídla letitého ořešáku a četbou Dekameronu vychutnám odpolední siestu. A kdybych náhodou oka zamhouřil, instrukce je jasná, obudit k večeři.