Třídění jen pro vyvolené. Pět let

Slupky od ovoce, odpad ze zahrádky, ale i lógr z kávy. To vše patří do biologicky rozložitelného odpadu. Ten tvoří jednačtyřicet procent komunálního odpadu, který města musejí s velkými náklady odstraňovat a který na běžné skládce zvyšuje emise oxidu uhličitého.

V Táboře by to ale platit nemuselo. Stovky domácností totiž testují popelnice na bioodpad.

Na třech místech ve městě od léta stojí vedle klasických popelnic i hnědé plastové. Ty si mohli od města nechat přivézt obyvatelé části Klokot, Měšic, Sokolovské ulice na Pražském sídlišti a celých Čelkovic.

Popelnice potěšila

Jana Jechová bydlí s rodinou v novostavbě v Čelkovicích. Kam s odpadem ze zahrady, řešila hned od nastěhování. Poté se dozvěděla, že jí poskytnou popelnici na bioodpad, poněvadž Čelkovice jsou vytipovanou oblastí na jeho testování.

„To mě hodně potěšilo. Zatím totiž na zahradě nemůžu mít plánovaný kompost. Tašky s trávou, větvemi jednorázově do dvora odvezu, ale jezdit tam autem každý týden s tou trochou běžného biologického odpadu z domácnosti už zrovna moc ekologické není,“ přiznává Jechová, že nebýt hnědé popelnice, tak pečlivě by její rodina netřídila.

Teď ale prý skoro nepotřebuje obyčejnou popelnici. „Do ní putuje tak jedna taška nevytříditelného odpadu týdně. Jinak je prázdná,“ dodává žena.

Kladné ohlasy na zavedení nových popelnic zaznamenávají i na městském úřadě, přesto se o větším rozšíření na další rok neuvažuje. Pilotní projekt je časovaný na pět let, následovat bude vyhodnocení a až na jeho základě se bude řešit například komunitní kompostování.

Tábor se přitom před lety zapojil do celostátní sítě Zdravých měst, která klade velký důraz na udržitelný rozvoj. Z tohoto prestižního statusu vyplývá řada závazků, včetně pokročilého odpadového hospodářství.

„V žebříčku velikostně srovnatelných měst v třídění odpadu patří Tábor do spodní poloviny pomyslné tabulky. Pro komunitní kompostování není prozatím naše město uzpůsobené,“ připouští Michaela Svitáková z odboru životního prostředí, koordinátorka programu Zdravé město Tábor.

Pesimistický pohled nabízí Stanislav Mrázek z odboru životního prostředí, zodpovědný za odpady a skládky. Zmiňuje finanční náročnost. Pilotní projekt byl z devadesáti procent hrazený Evropskou unií a státním fondem. Náklady města byly minimální. To už by ale neplatilo při jeho rozšíření.

„Myslím si, že v dnešní době nejsou obyvatelé Tábora ochotni ani odvézt odpad do sběrného dvora, natož kompostovat,“ přidává další zdůvodnění.

Těm, kteří biologický odpad chtějí a prostor na vybudování kompostu nemají, zbývá několik možností. Pořídit si popelnici a její vývoz platit sami, odkládat odpad ve třech sběrných dvorech – v Klokotech, v ulici Bydlinského nebo Chýnovské, nebo se domluvit se sousedy a vybudovat si komunitní kompost sami. Odměnou jim bude kvalitní přírodní hnojivo.

Vyšší účast na fórech?

Další možností je zatlačit na politiky a úředníky účastí při besedách a fórech Zdravého města. Toho posledního v říjnu se zúčastnilo jen sto lidí z pětatřiceti tisíc obyvatel města. Ti mohli rozhodnout, na co se mají radní soustředit. Za prioritní označili omezení herních automatů, prašnost ve městě a rozšíření zelených ploch pro volnočasové aktivity v centru města.

Situace se však může změnit po otevření bioplynové stanice v Želči. Ta by měla začít vyrábět elektřinu z bioodpadu už na konci letošního roku. Pro město by mohlo být zajímavé získat tedy více odpadu z více domácností.

„Pak bychom nevozili tento odpad do kompostárny v Jarošovicích, ale zpracovával by se zde,“ říká Marián Varga z táborské firmy Rumpold, vedoucí střediska separovaného odpadu.

I on ale zpochybňuje ochotu lidí, zvlášť těch ze sídlišť, třídit odpad. „Sídlištní popelnice na bioodpad jsou problém. Najdeme v nich kosti, kelímky od jogurtů i třeba chcíplou slepici. Lidé tam hodí cokoli,“ dodává Varga.