Třicet metrů čtverečních a plíseň, i to jsou budějovické sociální byty

Matka čtyř dětí šestatřicetiletá Erika Čisavová ukazuje na strop porostlý černou plísní. Žije v městské garsonce. Od letošního roku jí znovu narostl nájem. Kromě toho musí platit víc za osvětlení chodby, úklid a popelnice. Před rokem se jí totiž narodila malá Vaneska. Tyto platby zvyšuje každý další člen domácnosti.
„Má exémy. Lékařka řekla, že z plísní. Když se narodila, nikdo se nepřišel podívat, kde musíme žít. Dům budou předělávat, nevíme, kam se odstěhujeme,“ zoufá si mladá žena.
Stejný úděl sdílí dalších zhruba sedmdesát obyvatel domu v budějovické Vrbenské ulici. Lidé zde žijí v sociálních bytech o velikosti kolem třiceti metrů čtverečních, městu ale platí nejvyšší možné nájemné.
Podle ekonomického náměstska budějovického primátora Rudolfa Vodičky je plíseň důsledek špatného větrání malých bytů a množstvím lidí v nich. V pokojících bývalé ubytovny se vaří, pere, topení je na elektřinu. Radnice letos nechala zpracovat projekt na úpravy budovy. Zaplatí čtyři miliony korun. „Zbourají se některé příčky a byty zvětší,“ řekl Vodička.
Co bude ale dál? Obyvatelé poloviny domu se musí dočasně vystěhovat, někteří napořád. „Ještě nevíme, kam je dáme,“ přiznal ředitel Správy domů města České Budějovice Ladislav Volf, společnosti, které byty patří.

Městské byty nejsou

Krajskému městu chybí byty pro sociálně slabší obyvatele a invalidy. Nejsou volná místa v domovech pro důchodce. Problémem se nedávno zabýval seminář, který uspořádala radnice. Zúčastnil se ho i náměstek Vodička. Závěr: je málo bytů pro chudé. Ještě v devadesátých letech měly Budějovice na patnáct tisíc obecních bytů, po privatizaci jich zbylo 1 810. Jen za poslední tři roky se jejich počet snížil o sedmdesát. Město má čtyřiasedmdesát bezbariérových bytů pro vozíčkáře.
„Čeká na ně třináct invalidů. Pořadník sestavujeme podle jejich životní situace,“ poznamenala vedoucí sociálního odboru Pavla Mikšátková.
Šanci dostat městský byt nemají lidé v nouzi, pokud komise zjistí, že se o ně mohou postarat příbuzní. Podobné je to i s důchodci nebo s mladými lidmi, kteří chtějí takzvané startovací byty. To jsou garsonky s krátkodobou smlouvou. „Přibývá důchodců, kteří nemají na nájemné. Města by měla začít stavět domovy s nižším standardem,“ upozornila na semináři Petra Zimmelová ze Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity.
Podle Marie Paukejové, která vede poradnu pro lidi v nouzi a azylový dům pro matky s dětmi, se budějovičtí radní tváří, že se jich problém netýká. Žena tvrdí, že se zabývají víc projekty, jež přinášejí zábavu. Paukejová už zastupovala u soudů několik nájemníků ze sociálních bytů, kterým město v rozporu se zákonem zvýšilo nájemné na maximální možnou částku. „Pokaždé jsme vyhráli,“ připomněla žena.

Radnice nemá zájem

Na zoufalou situaci kolem bydlení nedávno upozornil vedení radnice zastupitel za sociální demokraty Miroslav Joch. Radní ale ve stavění levných bytů prioritu nevidí. Člen rady města lidovec Rudolf Vodička říká, že sociální politika je hlavně starost státu.
Myšlenku nechat slabší obyvatele na starost státu přitom zavedli po roce 1948 komunisté. Zrušili zákon o domovském právu, který převzalo Československo od Rakousko-Uherska. Podle něho se musely o slabší obyvatele postarat obce, jež domovské právo udělovaly rodákům nebo lidem, kteří v nich žili alespoň deset let.
Dnešní přístup obcí kritizuje i ombudsman Otakar Motejl. Tvrdí, že špatná síť sociálního bydlení je hrozbou hlavně v období hospodářské krize. Přibývá bezdomovců, protože radnice městské byty prodaly. Podle zástupkyně ombudsmana Jitky Seitlové volají nejvíc po sociálním bydlení lidé, kteří ztratili práci, dále matky samoživitelky nebo senioři v tísni. Samotný statut „sociální byt“ ale v zemi chybí. Výraz nezaručuje nízké nájemné. Obce jím označují byty s dočasnou nájemní smlouvou. V krajském městě se pod ním schovávají bezbariérové byty, dočasné ubytování pro mladé rodiny nebo pro lidi v nouzi.
Ceny za metr čtvereční se v nich pohybují kolem padesáti korun za měsíc. Stát by měl podle Motejla vlastníkům takových bytů, kterými mohou být obce nebo soukromníci, vyrovnávat rozdíl mezi levným sociálním a tržním nájmem.