Test Sedmičky: Ryby berou i pod novou arénou

Přímo pod novou arénou scházím k řece a kladu si otázku: Jsou tady nějaké ryby? Z nástrah vybírám wobbler Gloog Hermes, chci totiž chytit nejhůře ulovitelného dravce – bolena. A daří se mi to brzy. Už po pár hodech přichází uprostřed řeky záběr. Jde o bolena dlouhého lehce přes půl metru. Pořídím několik snímků, rybu pustím zpět a znovu soustředěně bičuju vodu. Další záběr je ale v nedohlednu. Ze dna řeky v tuhnickém nadjezí vytahuji jen použitý tampon a tři vložky. Brrr!
Sotva o čtvrt hodiny později se ale situace mění. Překvapený dravec s výtečným zrakem táhne po záběru k protějšímu břehu, já ho však silou otáčím a vzápětí se raduji z druhého bolena. Do šedesáti centimetrů mu chybí pouhé dva. Po dvojnásobném úspěchu přecházím asi o 150 metrů výš proti proudu. To už nad obzorem vychází slunce a na silnici za mými zády jsou slyšet první auta. V tomto úseku má Ohře pořád ještě podobný charakter jako v tuhnickém nadjezí. Znovu začínám Hermesem a znovu je to správná volba. Při jeho rychlém vedení pod hladinou přichází asi šest metrů od břehu razantní útok, až mi krátce proklouzává brzda navijáku. Je z toho třetí bolen dravý, měří pětapadesát centimetrů. Tím končím. Už vím, že i pod arénou jsou ryby.