Svaté Valentýn
Třeba to, jak se spikle holandšti květinaři se švycarskyma čokoladnikama a začale vnocovat leďum nějaky pochebny svátke, abe nahrabale další peníze. A nevadilo jim, jak znásilnile historické přiběh.
Za staryho věko bel Valentinus jeden z mnoha normálnich pracujicich cateringové firme dodávajici Bacchusovi základni potravine. Ráno odcházel za tme, večir se vracel za tme. Nebel nikdá povyšené, nikam se necpal, nikemo nezáviděl a měl holó prdel. Prostě takové normálni poctivec, jako každé drohé Hanák z nás. Malé, klosté, plešaté. Prostě dřel a nikde nebelo vidět konca. Hypotéka furt vesoká, žádny oznáni ani od šéfa, ani doma od šéfové. Nebelo divo, že chřadl, ovadal, ož ani televiza ho nebavila.
To ož začalo nodit aji jeho staró. Ono čočet na takovyho tvora oondá aji flegmatika. Nezbelo, než jednat. Zkóšela ho teda probodit k ževoto. Začala mo vekládat, jak belo o nich v práce. Nepomuhlo to. Až jednoho dňa, co mistni bazar nabizel v akce celó amforo pančovanyho vina za ceno jednyho džbánko, kópila hned dvě. Valentinus nečekal žádné uskok, tož velemtal pulko amfóre v domněni, že je to nějaké neškodné nektar. Měl motáka jak z prako, ale vrátila se mo nálada. Po těch letech to belo na oslavo. Esmeralda se vrátila na bazar, nakópila eště nějakó odceněnó čokoládo, kuřivo a lehce zainvestovala do Valentinuse. A ten, chodák, po takové injekce dobrot zařehtal jak kuň a zase táhl celé další rok bez řikáni to svojo kárko s osodem. Copak neměl ten chlap svatozář?
