Strojíř vypustil vodu. A cesta kaprů na štědrovečerní stůl začala
Desítky postav v dlouhých gumových pláštích a vysokých holínkách. A taky stovky a stovky šupináčů, kteří jim postupně projdou rukama. To je tradiční kolorit podzimních výlovů na českých rybnících. Minulý čtvrtek a pátek došlo i na ten Matějovský, v lesích ukrytý rybník nedaleko Žďáru nad Sázavou.
„Má přes 68 hektarů a letos je to náš největší lovený rybník,“ přibližuje Petr Kulhánek, vedoucí Kinského rybářství, které obhospodařuje kolem 750 hektarů rybníků.
To už je samotný výlov v plném proudu. Celý proces začal mnohem dříve – vypouštěním. A to je u tak velké vodní zásobárny otázka týdnů. „Vypouštění Matějovského rybníka trvá obvykle čtyřiadvacet dní. Letos jsme museli začít s předstihem, protože se opravuje sousední Veselský rybník,“ vysvětluje František Strašil, který má zodpovědnou roli strojíře.
Rybník hlídají i v noci
Tedy toho, kdo celý rybník k výlovu připraví, rybářskou hantýrkou „přistrojí“. „Obnáší to každodenní kontrolu, čistíme mříže, které se zanáší listím a pak už i rybkami, aby voda odtékala,“ vypráví během toho, co reguluje odtok vody. „A jsme tu i v noci. Kvůli pytlákům i kvůli mřížím,“ dodává.
Když je voda na požadované hladině, můžou rybáři nastoupit. „Na větších rybnících se den předem nachystá technika. Tady jsme položili podložní síť dvacet krát šedesát metrů, na loďkách ji zvedneme, zjádří se a potom už probíhá vlastní výlov,“ popisuje šéf rybářů.
Na Matějovském rybníku pomáhá kolem čtyřiceti lidí. Od rybářů-mazáků přes studenty na praxi až po lidi na sádkách. Mechanickým keserem nabírají ryby ze sítě a pak už začíná třídění, vážení, nakládání a odvoz na sádky. Autem se svezou i štiky, líni, okouni či amuři.
Mezi rybáři je překvapivě i jedna žena. V bílé kšiltovce vyčnívá podobně jako sumec albín. „Já do ryb vůbec nedělám,“ usmívá se Eva Mrázková. „Tady pomáhám oddělovat dravce, ty dravé ryby prý tak dlouho v síti nevydrží, jsou náročnější na kyslík,“ povídá dvaadvacetiletá studentka Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity, kterou na výlov nalákal v rámci praxe její přítel.
Sumec albín na adrese zůstane
Dokonce si v rukou potěžkala i jednoho z nejdůstojnějších obyvatel rybníka – sumce, největší evropskou sladkovodní rybu. „Je to dlouhověká ryba, putuje po těch větších rybnících, takže se čas od času vrátí do toho stejného,“ vysvětluje Kulhánek.
Všichni sumci velcí ale můžou blednout závistí před popularitou albína, žluťoučkého sumce, který je tu doma už pěkných pár let a který se do rybníka zase vrátí. „Je to takový patron nebo maskot. Albínovi je kolem sedmnácti let, váží asi osmnáct kilogramů a měří 120 centimetrů,“ představuje Kulhánek pana domácího.
Ale rybáři jsou tu hlavně kvůli kaprovi. Celkem jim rukama projde 400 metráků ryb, z toho devět desetin tvoří kapr. „Kapr odsud je určený pro vánoční stůl. Teď jde na sádky, kde počká na vánoční prodej. Bude ke koupi ve Žďáře, Novém Městě a také Polné, takže zůstane, dá se říct, doma,“ usmívá se Kulhánek, zatímco nákladní auta s cisternami průběžně odvážejí ryby na žďárské sádky.
Hned po výlovu bylo možné koupit čerstvého kapra za padesát korun kilo, v prodeji před Vánocemi bude stát kolem sedmdesáti korun.
A lidé se už teď mohou těšit na další velké podzimní divadlo – výlov moře Vysočiny. „Velké Dářko se lovilo loni a bude zase příští rok na podzim,“ prozrazuje Kulhánek.
„Matějovák“ se stejně jako Dářko loví jednou za dva roky. Rybí koloběh se ale nezastaví. Na jaře připutuje do Matějovského nová násada z jarních výlovů.
