Startuj a seč. Vyhrává nejrychlejší
Chybí jen pár chvil do startu. Na čáru se pomalu řadí řidiči se svými stroji. Řev motorů se střídá s komentářem pořadatele z mikrofonu.
Pokud by někdo mezi motoristy pronesl hanlivé přirovnání zvuku motoru k zahradní sekačce, nikoho tím nenaštve. Bude mít pravdu. V Třebotovicích není žádný závodní okruh. Jako kolbiště poslouží jedna ze zahrad a na trať se vydají zahradní traktůrky.
„Byl to spontánní nápad. V různých amerických filmech vidíte podobné závody,“ říká Zdeněk Majer, jeden z dvojice pořadatelů. Se svým sousedem Tomášem Marchalem se americkou zábavu rozhodli převést do české podoby.
Vylepili plakáty, pozvali známé. Nakonec se na zahradě jednoho z nich sešli závodníci, které rozdělili podle výkonů motoru strojů do dvou skupin. „Někteří odřekli, takže jich máme jen devět,“ trochu se omlouvá Zdeněk Majer.
Právě odbíjí jedenáctá.
Chvíli po ní se z kopce řítí ještě jeden traktůrek. S tím nikdo nepočítal. „Jedu sem vyhrát,“ volá Pavel Brodský při vjezdu na závodní plac.
Řidiči budou soutěžit ve třech disciplínách. Časy jednotlivých kol pořadatelé sečtou a zvítězí nejrychlejší. Čtvrtá část bude na přesnost a hodnocená zvlášť.
Na úvod musí každý vyséct jednu rovnou dráhu napříč loukou až k plotu. U něho se otočí a bez zapnuté sekačky se co nejrychleji vrátí zpět.
Traktor měli den
„Jeď, jeď, jeď,“ ozývají se fanoušci. Mezi nimi je i Helena Ambrožová, která drží palce své vnučce a synovi. „Vnučka to nemá ani natrénované. Traktůrek přivezli teprve včera,“ směje se Ambrožová.
„Jel jsem jako první. Možná jsem měl trochu nevýhodu. Dal jsem si hodně nízko sekačku, takže mě dost zbrzdila,“ říká sedmdesátiletý Josef Zahradník.
Někdo bere klání více prestižně, jiný jako recesi. Přesto se traktůrky vydávají jeden po druhém na trať.
Druhá soutěžní disciplína je slalom mezi pneumatikami. Za každou, o kterou závodníci škrtnou, dostanou jednu trestnou vteřinu.
Po slalomu je přestávka. Jezdci tvoří hloučky a diskutují. „Čtrnáct dní jsem ladil traktůrek a nakonec schytám trestnej bod,“ ozývá se od jednoho z nich. Následuje seřizování strojů, zábava je v plném proudu.
V dalším kole soupeři závodí ve dvou disciplínách naráz. Slalom pozadu a couvání na tyčku. „Vůbec jsem to netrénovala. Já to snad otočím na boudu,“ obává se dvaadvacetiletá Helena Volfová.
V couvání na přesnost mají jezdci vždy dva pokusy. Všichni vyrážejí s koši na trávu, přes které je špatně vidět. Jsou ale i takoví, kteří jsou velmi přesní.
Závod končí. Stupně vítězů z palet vedle dřevníku, který Zdeněk Majer postavil speciálně pro závod, vítají nejlepší. V kategorii výkonu motoru nad devatenáct koní vyhrála dvojice Pavel Novotný a Pavel Rychlý. Ve druhé slabší kategorii zvítězil Jan Volf. Couvání na tyčku, které porota hodnotila zvlášť, ovládl Ladislav Oboril.
Ale především vyhrála dobrá nálada. Pořadatelé plánují udělat i další ročníky a z akce chtějí mít tradici. A třeba přivítají víc než desítku závodníků z okruhu známých.
