Starosta dostal k narozeninám svoji ulici

Dvaaosmdesátiletá Karolína Pitterová bydlí v ulici E. Pittera v Budějovicích. „Ano, jsem vnučka Emila Pittera, podle kterého je tato ulice pojmenovaná,“ říká její dcera, pětapadesátiletá Karla. Emil Pitter byl českobudějovický akademický malíř, grafik, profesor a jeden ze zakladatelů jihočeského sdružení výtvarných umělců.
„Když ulici Maxima Gorkého v devadesátých letech přejmenovali na E. Pittera, byli jsme poctěni. Ani nevíme, kdo ji tak pojmenoval. Divili jsme se, protože během svého života nebyl v Budějovicích tak známý,“ vypráví Karolína Pitterová o svém tchánovi, který zemřel v roce 1943.
O názvech ulic rozhoduje sedmičlenná pracovní skupina. Z toho tři lidé pracují na magistrátu a zbylí čtyři nejsou zaměstanci úřadu. „Musíme brát v úvahu, v jaké lokalitě se ulice nachází, jaké názvy jsou okolo, zda tam jsou instituce nebo rodinné domy či zahrady. Název musí korespondovat s okolím,“ uvádí Jana Kusová z matričního úřadu.

Název býval praktický

Než ulice dostane jméno, musí návrh pracovní skupiny odsouhlasit rada města i zastupitelstvo.
Nejstarší zmínky o ulicích jsou ze čtrnáctého století. „Přestože jejich názvy určitě existovaly už dříve. Už od založení města, kdy jich zpočátku bylo jen dvanáct nebo čtrnáct. Pojmenování vznikalo spontánně z praktické potřeby ulice rozlišovat,“ říká Daniel Kovář, ředitel Státního okresního archivu v Českých Budějovicích. Protože naši předci nepoužívali čísla popisná, byly ulice rozdělené do několika částí. Usnadňovalo to orientaci. „Třeba dnešní Hroznová ulice měla čtyři části. Děkanská, Sviní, Masná, Rybářská,“ dodává Kovář. I tvary ulic prý byly jiné. Například ulice U Černé věže vedla do čtverce tak, jak kopírovala budovu.

Osobnosti jsou v centru

Pojmenovávání ulic po významných osobnostech je podle Kováře poměrně novodobou záležitostí. Budějovičtí ho zavedli od roku 1875. Do té doby to byly přirozené názvy podle významných staveb nebo podle směru. Jako třeba Písecká nebo Rožnovská.
„Například Hroznová ulice byla v roce 1900 přejmenovaná na Knaislovu, protože starosta Knaisl měl zrovna narozeniny. A tak mu radní chtěli dát nějaký dárek. Ale moc se to neujalo. Lidé tomu i nadále říkali Hroznovka. Název Knaislova platil jen osmnáct let,“ vysvětlil Kovář.
V roce 1918 začala první velká vlna v přejmenovávání ulic. Stejně tak jako při každém politickém zvratu. Zajímavé je, že ani jedna z českobudějovických ulic se nejmenuje podle T. G. Masaryka. Před válkou po něm pojmenovali hlavní náměstí. „Když dnes ulicím dáváme název podle osobnosti, přihlížíme k tomu, aby je její význam nedegradoval. Nemůžeme takový název dát na periferii města,“ vysvětluje Kusová.
V Českých Budějovicích je dnes více než čtyři sta ulic. Polovina z nich nese jméno některé ze slavných osobností. Další třicítka má v názvu květinu nebo strom. Například Vřesová, Kopretinová, Javorová. Stejný počet pro změnu vystihuje vlastnosti ulic – Slunečná, Větrná, Severní. Zbytek je odvozený podle místa, kudy nebo kam ulice vede – třeba U Cihelny, K Rybníku, Pražská.