Staré Lobzy – místo k žití nevhodné
Pro užitkovou vodu si chodí do studny na zahradě, pitnou vodu jí vozila dcera až ze Skvrňan. I teď pro ni musí chodit stovky metrů ke známým, napojení na vodovodní řad je pro ni jen snem. Pro Zdeňku Tutterovou to ale není jediná těžkost v bydlení, do domu nemá připojený ani plyn, musí se obejít i bez kanalizace. Sedmdesátiletá důchodkyně přitom nežije v zapadlé vesničce v horách, ale v Plzni, městě kandidujícím na evropské hlavní město kultury.
„Žiju tady odmalička a už snad třicet let se slibuje, že sem bude kanalizace připojena. Teď už tomu ale nevěřím,“ svěřuje se žena, která bydlí v domě v Revoluční ulici, ústící do Rolnického náměstí. „Kanalizace se může dodělat až bude dokončený Úslavský kanalizační sběrač,“ argumentuje starosta čtvrtého městského obvodu Hynek Brom. Napojení na vodu je taky v nedohlednu – přípojka by měřila padesát šest metrů.
„Musela bych se ´podkrtkovat´ pod silnicí, stálo by to přes sto tisíc a na to nemám. Obvod mi přispět nechce,“ stěžuje si Tutterová. To potvrzuje i Brom. Záplatované náměstíčko na spojnici z Lobez na Slovany celkově spíš připomíná skanzen minulosti než místo k žití v jedenadvacátém století. Prostoru mezi nevzhledným parkovištěm a místem před bytovým družstvem, kde je směsice trávy, asfaltu a kostkové dlažby, vévodí nebezpečná asfaltová zatáčka s drolícími se krajnicemi bez chodníků kolem.
„Nahoře v Lobzích nebo v Doubravce jsou nové chodníky, sem se nedostane vůbec nic,“ stěžuje si na špatný stav komunikace další starousedlík Václav Kepl.
