Snad příběh Bohemky posuneme dál
Bohemians 1905 loni sestoupili z nejvyšší soutěže. Vedení klubu angažovalo Pavla Hoftycha. Vyhlásilo, že během několika let se „Klokani“ chtějí do první ligy vrátit. Povedlo se jim to už teď.
Věřil jste před rokem, že s týmem postoupíte hned v první sezoně pod vaším vedením? Přál jsem si to, protože první a druhá liga jsou nesrovnatelné soutěže. I když na Bohemce ten rozdíl díky fanouškům nikdo nepozná. Tomu, že postoupíme, jsem pevně věřil. Pak jsem poznal reálnou kvalitu našeho kádru a zjistil, že jsme na tom úplně stejně jako dalších šest sedm týmů. Naštěstí jsme ostatním uletěli a s přehledem postoupili. Hlavní díky takové vnitřní semknutosti.
Nastal na konci podzimní části druhé ligy, kdy jste vyhráli pět zápasů v řadě, zlom? Určitě to byl klíč k úspěchu. Důležitý byl hned první z těch pěti zápasů. Hráli jsme s Karvinou a poprvé nastoupil od začátku Lukáš Hartig. Kdybychom nezvítězili, propadli bychom se v tabulce. Ale zvládli jsme to.
Jaký vztah jste si během prvního roku svého vršovického angažmá vytvořil s místními fanoušky? Když jsem přicházel, nedošlo mi, jakou zodpovědnost směrem k nim tady trenér má. Nebyl jsem zvyklý na to, že na tribunách kolem mě je šest tisíc fanoušků očekávajících vítězství.
Jsou Bohemians 1905 specifičtí v tom, že příznivci vytvářejí na kouče větší tlak než vedení? Řeknu to takhle: Vážím si příběhu tohoto klubu a smekám před fanoušky, kteří ho nenechali zaniknout. Jsou perfektní. Mám vůči nim respekt a nechci jim to zkazit. Snad posuneme příběh Bohemky dál.
A co váš vztah? Jaké máte zkušenosti ze stadionu i ze soukromí? Fanoušci se ke mně chovají naprosto suprově. Děkuju jim za podporu. Potěší mě třeba to, že mi na ulici začne děkovat za postup nějaký starší pán, kterého vůbec neznám. A vážím si například i toho, že nám fandí takové osobnosti jako třeba Petr Janda.
Dělalo vám potíže přejít z moravského stylu života na pražský? Jsem celkem přizpůsobivý. Navíc mi pomáhá, že tady se mnou je manželka a že za námi jezdí dcera. Poradit mi zase umí můj asistent Pavel Medynský, který tady je už pětadvacet let. Mám v Praze místa, kam rád zajdu na pivo, na víno nebo na jídlo. To, že jsme v tomhle městě, si užíváme.
Umíte si vychutnat i postup do nejvyšší soutěže? Těší mě hlavně, že jsme udělali radost fanouškům. Pro mě osobně je tenhle pocit příjemný nejenom sám o sobě, ale i jako vyvážení tlaku, kterému jsem v průběhu sezony musel čelit.
Co musejí Bohemians 1905 udělat, aby pro ně účinkování v první lize neskončilo hned po roce jako minule? Nejdřív musím říct, že v uplynulém ročníku druhé ligy jsme chtěli hlavně udělat inventuru kádru. To se nám docela povedlo, a dokonce jsme s přestavěným týmem soutěž vyhráli. Jestli před vstupem do první ligy dobře posílíme, můžeme se v tabulce pohybovat i kolem desátého místa.
Nebudete mít v nejvyšší soutěži problémy se střílením gólů, když jste se s koncovkou trápili i ve druhé lize? Zkusíme zlepšit útočné standardní situace. V těch máme nedostatky a vidím v nich potenciál. Necháme si poradit i od prezidenta našeho klubu Tondy Panenky.
Ve druhé lize vám hodně pomáhala atmosféra při domácích utkáních. V patnácti duelech hraných v Ďolíčku jste dostali jenom čtyři branky. Může se vám něco podobného povést i v nejvyšší soutěži? Pevně věřím, že jo. I když lidé tvrdí, že někteří naši obránci jsou pomalejší. To se podle mě dá nahradit jinými kvalitami.
Minule Bohemians 1905 z první ligy sestoupili taky proto, že jim nevyšel začátek. Bude i tentokrát podstatný pro vývoj celého ročníku? Start je obecně důležitý a z vlastní zkušenosti vím, že ani těžký los nemusí znamenat průšvih. Když dovolíte, řeknu ještě něco, na co jste se mě neptal a co chci říct: Zdravím všechny naše fanoušky.
