Šikana zůstává, mění se forma

Zlomyslné obtěžování a pronásledování mezi dětmi ve škole neprospívá ani celému kolektivu. Po zkušenostech ze své praxe je o tom přesvědčená ředitelka občanského sdružení Meta Božena Havlová.

Šikana a kyberšikana. Která je horší?

Takhle to nelze říct. Šikany je plus mínus pořád stejně. Mění se jen prostředky, kterými k ní dojde. U kyberšikany je to tedy zneužívání počítačů, internetu a mobilů. U šikany, jak ji známe, může nějakou dobu trvat, než se dokáže. Naopak kyberšikana je průkazná hned. Zůstávají esemesky, fotky, blogy.

Pachatelé ale přece nechtějí být vypátraní, tak proč to dělají tak okatě?

Oni to jako šikanu často vůbec nechápou. Ti, kteří se připojí třeba jen tím, že rozesílají zprávy dál, se také stávají součástí šikanování a nechápou, že by za to měli mít zodpovědnost. Pokud jim například zarazíte jednu aktivitu na Facebooku, přesunou se jinam.

Řešila jste v poslední době nějaký takový případ?

Ano, ale nešlo o internet, ale o natáčení na mobil. Dítě natočilo učitele, a ten to považoval za šikanu. Nakonec se ale ukázalo, že šlo spíš o vzájemné nepochopení. Pokud se případ řeší unáhleně, může se ukázat, že je ze šikany obviněný někdo, kdo se jí nedopustil. Bohužel mu zůstává záporná nálepka.

Co ale dělat, pokud se to dozví rodič?

To je individuální. Když se šikana týká třídního kolektivu, tak určitě kontaktovat školu. Když se děti například svolávají na Facebooku, tedy děje se to mimo školu, stejně ale jde o spolužáky a školy se to týká. Třída, kde se něco takového děje, není v pořádku ani jako celek a musí se s ní pracovat.

Lze šikaně nějak předejít?

Šikana byla, je a bude. Ale mohou pomoci preventivní programy a také všímavost lidí v okolí. Důležitá je připravenost škol takovou krizovou situaci řešit. Nic netutlat a jednat podle krizového plánu proti šikaně, který má mít připravený každá škola.