Severní Terasa: konec dobré adresy?
„Nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo,“ mohli by si prozpěvovat píseň Drobná paralela od skupiny Chinaski obyvatelé ústeckých sídlišť. Milan Korbel je jedním z nich. Do Ústí nad Labem přišel z Děčína na konci osmdesátých let za prací a chtěl se v krajském městě usadit. Na Severní Terase, která tehdy splňovala jeho představy o dobré adrese.
Velmi dobře vybavené ústecké sídliště
„Sídliště bylo usazené, plné zeleně a nabízelo nadstandardní služby. Mělo všechno, co má mít, zdravotní středisko, obchody, bylo kam jít se pobavit nebo si zasportovat. Severní Terasa byla sice paneláková, ale přijatelná,“ vzpomíná Milan Korbel. Sedmnáct let bydlí v Ladově ulici v domě, který tam stál jako vůbec první.
Vyhovovalo mu, že má železářství v nedalekém nákupním centru Horizont. Tam byla i cukrárna, kam chodili pro zákusky, když je překvapila návštěva. Cukrářský koutek měl také Cíl, samoobsluha ve své době na úrovni a jedna z nejmodernějších ve městě. Snad každý Ústečan dodnes ví, kde byl Cíl. „Prodávali tam nejlepší větrníky na celém světě,“ má na ně chuť ještě dnes Milan Korbel.
A vzpomíná na sídliště klidu a pohody. „V domě bydleli slušní lidé, byla radost potkat souseda.“ Časy se ale změnily.
„Dnes se nebojím přirovnat jeden z našich vchodů k drogovému doupěti. Je mi jasné, že každá doba přináší svoje plusy a minusy, a nikdy bych nechtěl, aby se vrátili k moci komunisté. Ale někdy je až neskutečné, co zažíváme v dnešní době, kdy si každý dělá, co chce,“ stěžuje si Milan Korbel a uvádí příklady ze sídliště.
„Už před dvěma třemi lety jsem poukazoval na to, že se nikdo nestará o veřejné cesty mezi paneláky. „To jsem netušil, co nás čeká o letošní zimě. V našem okolí projel pluh maximálně dvakrát. Invalidé, staří lidé a maminky s kočárky, starejte se. Když se někomu něco stane, zaplatí to pojišťovna,“ kroutí hlavou. Myslí si, že zastupitelé jsou k těmto a jiným problémům hluší.
Ladova ulice se změnila v rumovou cestu
Ladovu ulici by přejmenoval na „rumovou cestu“, protože má na začátku i na konci restauraci. „Ti, co se vracejí po půlnoci, ruší noční klid křikem nebo porážejí kontejnery. Chtělo by to první ústeckou defenestraci,“ tvrdí nespokojený obyvatel sídliště s dvaceti tisíci obyvateli. Další vývoj? Netuší. „My jsme svobodu uchopili skutečně po česku. Nebudujeme socialismus ani kapitalismus ve své krystalické podobě, nýbrž kapitalisticko-socialistický hybrid, kde si všichni všechno můžou dovolit a téměř nikoho nečeká trest. To se zákonitě muselo projevit i na Severní Terase. Místo, kde bydlí pětina Ústečanů, by takhle dopadnout nemělo,“ domnívá se Korbel. A to bývalo městečkem v krajském městě. Milan Korbel ale nevidí vše jenom negativně. Uznává například, že mizí šedivost sídliště ve světle oprav panelových domů. Stále si myslí, že Severní Terasa zůstává dobrou adresou.
