Sehnat kominíka? Nadlidský úkol
Kominíků je totiž tak zoufalý nedostatek, že všechny objednávky nestíhají pokrýt. Lidé tak mají jen dvě možnosti. Buď si komín vyčistit sami, nebo se modlit, aby v něm saze, kterými je zanešený, nechytly. „Zakázek je hrozně moc. Zavolejte si tak za čtrnáct dnů, a to vám ještě nic neslíbím,“ říká do telefonu kominík z Líní Jiří Laibl. S ostatními to není o moc lepší. Někteří si dokonce telefony vypínají, aby nemuseli neustále odříkávat nové a nové zájemce o vyčištění komína. Přitom ještě před několika lety kominíci chodili po obcích a městech a na stav komínů dohlíželi s železnou pravidelností.
Kominická učiliště jako kdyby zmizela z povrchu zemského. Toto řemeslo se v západních Čechách neučí. Zájemci by museli dojíždět do Prahy. „Učedníků je málo. Já už jsem v důchodu, a stále mi ještě lidé volají, abych jim přišel komín vyčistit. Mladí o tohle řemeslo moc zájem nemají a staří to všechno nepokryjí,“ svěřil se Pavel Vrábík, plzeňský kominík „na vejminku“.
Tytam jsou časy, kdy Rudolf Hrušínský nejmladší běhal ve filmu Diskopříběh s kominickou štětkou po plzeňských ulicích. Odborná kontrola komínů je přitom nutná. „Tyhle kontroly by podle vyhlášky z roku 1981 měly probíhat dvakrát až šestkrát do roka, aby se zabránilo vznícení sazí. Četnost kontrol a čištění závisí na druhu paliva a na výkonnosti kotle,“ zdůrazňuje zastupující mluvčí krajských hasičů Blanka Nechvátalová.
