Sedmičková panenka pomůže

Litvínov / Spalničky, záškrt, černý kašel, tetanus, tuberkulóza, dětská obrna. To je šest infekčních nemocí, na které v zemích třetího světa umírají malé děti. Přitom se proti nim dá bojovat. Stačí děti očkovat. I Litvínovanky už vědí, jak dětem pomoci, aniž by byly zdravotnicemi. Šijí panenky.

„Každá panenka představuje skutečné dítě, které v rámci očkovací kampaně UNICEF v rozvojových zemích dostane očkovací látku proti šesti nemocem,“ vysvětlila Dáša Wohanková z litvínovské Galerie Radniční sklípek. Galerie je jedním z míst, kde si lidé mohou panenku adoptovat, tedy koupit. Částkou šest set korun zajistí očkování jednoho dítěte.

Dalším způsobem, jak se do projektu zapojit, je panenku podle předlohy ušít. „Šablonu s návodem si lidé mohou vyzvednout v galerii. Teď přinesly panenku už dvě paní, očekávám, že brzy přibudou další,“ pochvaluje si zájem Litvínovanů Wohanková. Litvínovské panenky mají na webu města také svoji fotogalerii, kde si zájemci mohou panenku vybrat.

Jehla v prstu

Podle návodu je ušití panenky jednoduché. „Dělala jsem tu svoji měsíc,“ upozorňovala mě Dáša Wohanková, když jsem si brala šablonu s tím, že ušiju sedmičkovou panenku. Brzy jsem pochopila, že jsem neměla nechávat šití na poslední chvíli.

Tělíčko má být z jednobarevné látky. Nezáleží na tom, jestli se někdo rozhodne udělat černouška, indiánku nebo typického Evropana. Protože moje panenka má být sedmičková, rozhodla jsem se, že bude krásně růžová. S černými vlasy, po kterých jsem jako blondýna vždycky toužila.

Už při obšívání látky jsem zadřela šicí stroj, o slovo se tedy přihlásila jehla a nit. Po celodenní práci, kdy už jsem do panenky nastrkala půlku rozstříhaného trika, zoufale volám do galerie, jak moc má být panenka vycpaná. „Na to nejsou pravidla, můžeš ji vycpat hodně, že bude tuhá, nebo míň a bude se víc hýbat. Hlavně mi ji přines ukázat,“ smála se Wohanková.

Zelené nebo modré?

Na vlasy padla půlka klubíčka. Na řadu přišly oči. Zelené nebo modré? Proč nedopřát panence takové, které nikdy mít nebudu. Vyhrávají zelené. O šatech jsem měla představu hned, jak mě napadlo, že panenku ušiju. Bílé, s červeně vyšitými sedmičkami. Obětovala jsem šaty z věnečku z tanečních.
Teď už stačí panenku donést do galerie a vypsat jí rodný list. Jenže sedmičková panenka stále nemá jméno. V redakci shoda nepanuje, maminka by si přála Barborku.
Nakonec musejí rozhodnout čtenáři.