Sedm radostí v jednom slově: film

Sedmička připravila seriál o radostech severočeských osobností. S těmi svými se svěřil František Šmahel z ústeckého Biografu u Františka.

S filmovým nadšencem Františkem Šmahelem je to těžké. Ať začne mluvit o jakékoliv své radosti, stejně rychle přejde k filmu. Od majitele artového Biografu u Františka se ale ani nic jiného nedá čekat.

1. Výběr filmů Rád s ženou vyhledávám v nabídkách distributorů kvalitní snímky. Když nabízené filmy prosejeme sítem inteligence, humoru a filozofie, tak jich ze čtyřiceti zbudou dva. Ty promítneme a těch osmatřicet ne. Lidi to poznají a také nám to sami od sebe říkají. Naposledy včera když jsme hráli Woodyho Alena. Přišli za námi, že jsme tady jediní, kdo hraje filmy, na které se dá koukat. Když vidíme takovou odezvu, tak si říkáme, že to děláme dobře. Tohle většina kin nedělá, protože je to ani nenapadne. Nemají k filmu vztah. Dostanou nabídku, tak ji dají.

2. Práce s dětmi Pro děti děláme loutková představení a hlavně filmová pásma. Je to něco fantastického. Vždycky koukáme za plentou, jak děti po každém krátkém příběhu tleskají. Nebo křičí: Ještě, ještě! Na konci pásma běží Krteček, ten u dětí stále vítězí. Doma ho sice mají na DVD, ale v kině je velký dva metry a vedle sedí kamarád ze školky. Tak je to pro dítě o to větší zážitek. Těší nás vytvářet tahle pásma i proto, že se děti díky nám dostanou poprvé do kina. Jejich reakce je pro nás nejlepší odměnou, protože tohle samozřejmě o výdělku není.

3. Sbírání přístrojů Mám asi tři sta přístrojů, které vytvářejí tu hezkou iluzi, kdy se život promění v nějaký sen a najednou je na plátně vidět pohyb v nějaké cizí krajině, kam se člověk jinak nedostane. Jsou to skvosty. Kamery na kličku, na péro, dřevěný fotoaparát z roku 1870, prostě nádhera. Dřív si lidi točili všechno. Návštěvy státníků i Závody míru.

4. Filmová montáž Baví mě sestavovat staré filmové záběry, něco k nim dotočit, a vytvořit tak nový příběh. Porovnat třeba několik svateb. Mám svatbu německého důstojníka na hradě Střekov v roce 1938, svatbu z roku 1946, kdy v kostele na Střekově vdával dceru knihovník z Mírového náměstí, a svatbu v roce 1975, to šli svatebčani položit k pomníku Rudé armády kytičku k výročí konce války. Mám spoustu unikátních záběrů. Třeba jak jede lokomotiva po původním železničním mostě, stavbu zdymadel, kolesové parníky, záběry ústeckých tramvají už od roku 1946, to všechno bych chtěl lidem ukázat. Na podzim připravuji pásma o historii. Nazval jsem je Ze života kraje Ústí nad Labem. Budou to staré filmové dokumenty. Jak tady vypadaly chmelnice, jak se vařilo pivo ve Velkém Březně, jak se tu staví a bourá.

5. Odbavování kopií Těší mě uvádět do života filmové kopie pro Asociaci českých filmových klubů, aby mohly do distribuce. Asociace levně koupí film, který už někde třeba rok běží, a nechá ho na Barrandově otitulkovat. Já film opravím, vyčistím, dám k němu startovací a koncové pásy, založím do přepravek, napíšu legendu, a máme film, který by jinak stál nesrovnatelně víc. Teď to například byly Motocyklové deníky o cestě mladého Che Guevary po Latinské Americe. Moc lidí, kteří film takhle vybaví, už u nás není.

6. Žena Libuška Bez Libušky by kino nejelo. Seznámili jsme se v roce 1971 a poznala se mnou jen filmové festivaly, letní kina a promítací kabiny všech kin v Ústí. Abych byl šťastný, tak mi to tolerovala. Jen díky tomu můžu tohle všechno dělat. Setkal jsem se s hodně chlapama, kteří mají koníčka, a žena jim vyčítá, že mu věnují moc času. Libuška je naopak v kině se mnou, dokázala se do toho úžasně dostat a je to moje pravá ruka.

7. Ekologie V poslední době jsem se začal zaměřovat na přírodu a začínám ji hledat i ve filmu. Dokonce plánuju udělat pořad o ekologii na severu Čech. Chci lidem promítnout, jak tu kvůli uhlí zmizelo sedmdesát vesnic. A že kdyby se energií šetřilo, tak jsme nemuseli tolik uhlí spálit. Nerozumím tomu, že se dnes stavějí obrovská centra bez oken, ve kterých místo denního světla svítí halogeny. Nebo že tady posekanou trávu z chodníku místo zametení koštětem včera dvě hodiny odfoukávali přístrojem na benzin. Do toho mě oslovili ze Strany zelených, abych za ně šel kandidovat a dělat předsedu na Severní Terase. Nakonec jsem to i rád přijal.

Články z jiných titulů