Sbírá konvičky. Jednu má i v občance

Když jde kolem obchodu a uvidí za výkladem pěknou konvičku, tak se neudrží. Musí ji mít. Pavel Konvička z Přerova má pro konvičky zkrátka slabost. Už deset let si je kupuje sám, ale dostává je také od přátel. Jednu má i od přerovského primátora, který přispěl do originální sbírky klasickým plechovým kouskem.

„Konviček už mám tolik, že je pomalu nemám kde skladovat. Jsou z keramiky, porcelánu, plechu, skla, cínu a dalších materiálů,“ představuje Pavel Konvička své království. Jeho kolekce je už tak obsáhlá, že část musí mít doma a část v kanceláři. „Rád bych ale nechal udělat vitríny, ve kterých by sbírka měla místo. Přece jenom z původních pár kousků neplánovaně vznikla velká kolekce,“ říká její majitel. První konvičku mu do sbírky věnovala manželka. Bylo to zhruba před deseti lety, když si Pavel Konvička otevřel v Přerově obchod se zahradnickými potřebami a začal nabízet zahradnické služby.

V té době musel uznat, že nemohl zdědit lepší a výstižnější příjmení. „Je pravda, že coby malý kluk jsem chtěl být raději třeba Novák. Ale když jsem začal podnikat, příjmení Konvička mi k mému oboru opravdu sedlo. Dal jsem si ho do loga firmy a zároveň jsem se naplno ponořil do sbírky,“ podotýká sběratel.

Poslední keramickou konvičku si přivezl letos z Prahy. Červená keramická nádoba s bílými puntíky ho uchvátila za výlohou. „V obchodě měli poslední kousek. Když jsem se přiznal, že jsem Konvička a mám sbírku konviček, dokonce mi dali i slevu,“ směje se. Malou plechovou konévku si přivezl i z Rakouska, ovšem při placení se trochu zapotil nad nečekaně vysokou cenou. Ale nelituje. Nejvíce si ovšem považuje bohatě zdobené konvičky z moduritu, kterou mu vlastnoručně vyrobil spokojený zákazník. „Vážím si toho. Je krásné, že jsou v nádobce otisky prstů člověka, který originálním kouskem obohatil kolekci,“ dodává sběratel.

Jeden z nejvzácnějších kousků má ovšem od syna Lukáše, který mu z Ameriky přivezl konvičku s americkou vlajkou. Do sbírky přispěla i dcera Jana – a to kamennou konví. „I když jsem se vdala a už nejsem Konvičková, jednu konvičku mám doma i já. Je to připomínka, že stále patřím k rodu Konvičků,“ říká Jana Venclová a připomíná, že její otec před lety váhal, jestli má sbírat jen konve na vodu s typickou růžicí, nebo i konve na mléko. Nakonec dal šanci oběma typům konviček. Tedy i těm ve tvaru bandasky.