Safírové oči psal na základce pod lavicí

Budou Amanda, Jack a Pipi konkurovat Harry Potterovi? Možná. Na druhý díl Safírových očí mladého spisovatele Josefa Němce už čekají netrpěliví čtenáři.

Jak jste na tom s češtinou?

Myslím, že dobře. Tak na dvojku. Nejradši mám slohy a literaturu, mluvnici nemusím.

V sedmnácti jste vydal svoji první knížku Safírové oči. To jste sedl a třeba rok psal?

Se psaním jsem začal už v sedmé třídě. Hotový text jsem dal číst doma a kamarádům a ti mi říkali, že je to dobré. Asi po dvou letech jsem začal hledat vydavatelství. Napadl mě Albatros, protože je nejznámější. Ale když jsem jim napsal, odepsali mi, že pokud mi není osmnáct, tak mi nic nevydají.

Odradilo vás to?

Ne. V té době jsem hodně četl knížky od nakladatelství XYZ, tak jsem napsal i tam. A oni se mi ozvali, ať jim pošlu ukázku svého díla. Patrně se jim líbila, tak si napsali o celou knížku a za tři měsíce mi odpověděli, že by měli zájem. Během půl roku mi vydali knížku.

Kolik má stránek?

Tři sta.

Co vás inspirovalo?

Myslím, že to byly dětské hry. Na něco podobného jsme si hrávali. Proto jsou také hlavními hrdiny sourozenci Neumannovi. Amanda, Jack a Pipi. Chtěl jsem napsat něco podobného, jako je Tolkienův Pán prstenů.

Jste student, kdy vůbec píšete?

Nejradši v noci, když svítí měsíc. Safírové oči jsem ale psal třeba i o hodinách ve škole. Inspirace přichází všude. Píšu rovnou od začátku do konce. Pokaždé si nejdřív rozvrhnu, o čem to bude, a základní dějovou linii pak rozvádím. Neumím povídky. Jsem na rozsáhlejší díla.

Počítám, že jste s psaním neskončil?

Ne, psal jsem do nakladatelství, že mám skoro hotový druhý díl, a o ten mají také zájem. Bude mít název Safírové oči II a podnázev. Ale mám toho víc.

Nápadů, nebo rozepsaných knih?

Obojího. Ale musím postupně, protože to začíná nabírat na síle. Čekám, až dodělám maturitu, a pustím se do toho.

Kolik vás stálo vydání knihy?

Nic. Všechno bylo v režii nakladatelství. Mně pak dali deset procent ze zisku. Myslím, že na začínajícího autora je to slušné. První náklad byl tisíc kusů a všechno se prodalo.

Jak dopadly kritiky?

Četl jsem jednu recenzi v časopisu Pevnost, kde mě přirovnávali k Paolinimu, který napsal Eragona. Prý jsou v mé knize podobné prvky, ale já ho četl až potom, když byla má kniha hotová. Tak to mě štvalo.

Máte od čtenářů nějakou zpětnou vazbu?

Mám. Z internetu. Píšou mi, že se jim kniha líbila, a ptají se na druhý díl. Takže to bude obdoba front před knihkupectvími jako u Harryho Pottera?

Možná jo.

Máte nějaký spisovatelský vzor?

Řekl bych, že Tolkiena. Ten si dokázal vytvořit svůj vlastní svět s historií a vším okolo. Mým velkým vzorem je ale i Arnošt Lustig. Obdivuji jeho optimismus. Líbilo se mi, jak se nad ty hrůzy, co prožil, dokázal povznést. Na něj nikdo nemá.

Co vaše ostatní knihy. Jsou taky ve stylu fantasy?

Ne. Mám připravený historický román ze Strakonic a detektivku.

Z jakého období je román?

Celé to bude ze středověku, protože tuhle dobu a dějiny mám rád. Základy budou reálné, příběh fiktivní.

A ta detektivka? Něco jako Columbo?

Spíš psychologický román. Na způsob detektivek Agathy Christie, ale chci to udělat jinak, moderněji. První bude ze školního prostředí s pracovním názvem Vražda v lavici. Mám to rozplánované, jen dodělat obsah. Některý z dalších dílů bude podle skutečné události, postavený na reálných základech.

A odhalí vraha?

To se uvidí. Ale detektivky nekončívají jako v životě, někdy spravedlnost nevítězí.

Chcete se psaním knížek živit?

Nevím. Vždycky jsem si představoval, že bych byl učitel. Přes den vzdělával děti a po večerech psal knížky.

V jaké době byste chtěl žít?

To je těžká otázka. Někdy si říkám, že bych chtěl žít v jiné době, ale středověk, mor, radši jsem teď a tady. Možná, že než v Čechách bych raději žil v Anglii. Byl jsem tam na exkurzi a líbilo se mi tam.

Když vás tak poslouchám, asi na nic jiného čas nemáte.

Ale jo. Hodně sportuju, jezdím na kole, plavu, běhám, dvakrát týdně chodím na volejbal. O víkendech zvládám i holky a diskotéky.