Sádra má cenu zlata. Evropského

Číslo tři je pro chomutovské softbalisty magické. Potřetí za sebou se stali nejlepším klubem Evropy. Jeho hráči získali všechny tři individuální ceny a na cestě za zlatem v Poháru mistrů evropských zemí museli třikrát přejít přes stejný klub, softbalisty z Holandska.

„Každý zápas s nimi byl úplně jiný. Poprvé jsme je úplně smázli, podruhé jsme museli hodně bojovat. Každý tým se snaží taktizovat. Stačí, když postaví jiného pálkaře a vše bude jiné než v předchozím zápase,“ vysvětluje vedoucí oddílu Josef Griml.

Sportclub 80 Chomutov Beavers postoupil ze základní části rovnou do finále. Většinu zápasů Beavers ani nemuseli dohrát do konce, své soupeře deklasovali přesvědčivě už v prvních několika směnách. Mohli tak v klidu sledovat, kdo z dalších bojů vyjde vítězně a bude jejich soupeřem. Když se ukázalo, že to budou opět Holanďané, příliš je to neuklidnilo.

„Naopak to bylo hrozně na nervy. Zranil se nám klíčový hráč Jaroslav Mikulec, který je navíc univerzál. Odpálil míč na druhou stranu hřiště, šlápl na první metu, a když běžel na druhou, najednou se sklátil k zemi, jako když ho střelí. Praskla mu kost, aniž by špatně šlápnul, jen pouhou zátěží,“ popisuje Griml hrůzný okamžik.

Hosté jako domácí

Mikulec má celý tento rok smůlu, nehrál už na jaře, když si zlomil nohu v kotníku. A zdravotní problémy tehdy hlásil i nejlepší nadhazovač Lubomír Vrbenský, který měl problémy s ramenem.

„Poprvé jsme s sebou měli vlastního maséra, který mu záda vždy rozmasíroval. Navíc jsme ho šetřili kvůli finále,“ říká vedoucí. Chomutovští však netratili, v Itálii se skvěle blýskl i druhý nadhazovač Jaroslav Müller, který za bobry hostoval. Z evropského poháru si rovnou odvezl trofej pro nejlepšího nadhazovače.

Beavers sice loni českou ligu nevyhráli, ale jako obhájci evropské trofeje pozvánku do Itálie dostali automaticky. A pořadatelé se k nim chovali královsky. „Nemuseli jsme přejíždět z jednoho hřiště na druhé. Pořád jsme hráli na jednom a až na jednu výjimku jsme měli naplánované večerní zápasy,“ vysvětluje Griml.

Že by jeho tým do dalších let ztratil motivaci, o tom Griml neuvažuje. „Když tam jedeme, říkají si, když se to nepovede, svět se nezboří. Před prvním zápasem už ale mění názor a chtějí do toho skočit naplno a pak už se to valí jak balvan,“ myslí si Griml.

Teď Bobři odpočívají před semifinálovými zápasy české extraligy a čekají, kdo se stane jejich soupeřem. „Máme na to, abychom vyhráli, ale stát se může cokoliv. Každý si na nás brousí zuby, každý chce porazit nejlepší klub Evropy,“ říká Griml.