S prací o jmenovci byl nejlepší
Postavu národního obrozence, jehož kořeny spadají právě na Šumavu, si mladík vybral jako téma své práce pro středoškolskou odbornou činnost. A celostátní kolo v oboru historie vyhrál. Na svůj úspěch je pyšný. „Odmalička mě bavila historie. Nejvíc česká, konkrétně zdejší panovníci a období od sedmnáctého do devatenáctého století,“ přiznává student.
O postavu Josefa Franty Šumavského se jeho jmenovec začal zajímat už ve druhém ročníku studií na šestiletém gymnáziu. Postupně jej doplňoval o další zajímavosti. Inspirací mu přitom byla nejen dostupná literatura, ale hlavně rodokmen. Ten si nechala v sedmdesátých letech vypracovat Davidova babička a dodnes jej má rodina pověšený na chalupě.
„Já pocházím z větve Poleňské, která se oddělila od hlavního kmene Frantů v sedmnáctém století,“ ukazuje v rodokmenu své jméno David. Najít potřebný materiál o obrozenci, po němž je dodnes pojmenovaná jedna z ulic v Klatovech, ale bylo hodně těžké. „Bádal jsem v klatovském archivu a v muzeu. Dopisoval jsem si s Národním památkovým ústavem, Národním muzeem a s Jagellonskou univerzitou v Krakově. Tam mají uloženou jednu báseň, ve které se vzpomíná na Šumavského,“ vypráví David.
Celou řadu prací svého jmenovce také přečetl. „Moc hezká je Pohádka o jezinkách, kterou později zpracovali Erben a Němcová. Zajímavá je i Pohádka o krásné zemance. Zaujaly mě i Frantovy práce lingvistické a pedagogické,“ dodal. „Po maturitě byl rád studoval filozofickou fakultu v Praze nebo v Českých Budějovicích, obor dějepis – český jazyk. A pak bych se rád vrátil na klatovské gymnázium jako učitel,“ plánuje svou budoucnost maturant.
