Říkají mu Náčelník a maká jako barevný. Dietolog a indián

Svou neúnavností v budování westernových městeček připomíná dietolog a kulturista Vít Chaloupka Burgunďana Colase Breugnona z Rollandova románu Dobrý člověk ještě žije. Toho také smetlo kde co, od moru, přes vojska až po požár domu. A vždycky se zvedl a vyrazil vstříc dalším životním kopancům. „Tohle městečko stavím už potřetí, ale tentokrát skutečně naposledy,“ dušuje se Chaloupka a ukazuje na dřevěný barák z bíle natřených prken s nápisem Mescala. V něm bude mexická taverna. „Támhle už roste hotel se saloonem a lítacími dveřmi jako v Limonáďákovi, tady zase banka a pošta, pohřební služba a vzadu kostel. Ten chci nechat vysvětit, abychom v něm mohli oddávat,“ popisuje svoji vizi muž, kterému známí přezdívají Náčelník. Na sobě má nenáčelnické tílko a kraťasy. „Makám, stejně jako můj jediný zaměstnanec Josef Majer, kterému říkám Chozé. A tohle je základ všech baráků,“ upřesňuje a ukazuje na dosud nestylově „nahatou“ stavební buňku. Shání je po celém okolí. Stejně jako materiál na opláštění. „Jsou to odřezky dřeva nebo použitá prkna. Všechno se hodí,“ míní.
Myšlenku postavit indiánské a westernové městečko, kam by děti jezdily na prázdniny a dospělí na dietologické a odpočinkové pobyty, v sobě nosí už dlouho. Dvakrát už se do něj pustil. Jednou na jihu Čech, podruhé vloni ve Frýdlantském výběžku u Černous.

Slíbili mu peníze, pak se na něj vykašlali

Tam se dostal nejdál. „Socdemáci, hlavně ti krajští, byli nadšení, slíbili mi peníze a pak se na mě vykašlali. Platil jsem to ze svého, až jsem úplně vykrvácel. A úřady, místo aby mi pomohly, sázely pokuty. Letos v únoru jsem už nemohl dál, tak jsem to zplanýroval a zařekl se, že na Liberecko už nikdy,“ vypráví Chaloupka. Místo za kempem na hrádecké Kristýně svědčí o opaku. „Našel jsem pochopení u šéfa kempu, místního starosty a bývalého krajského radního Radima Ziky. V srpnu bych chtěl mít stavby zhruba hotové. Oficiálně ale budu otevírat až v květnu příštího roku,“ říká Chaloupka. Chce spojit možnost ubytování v kempu s programem městečka. Přitáhnout do něj hvězdy. „Zazpívat sem přijedou třeba Václav Neckář, Naďa Urbánková nebo Plavci,“ poznamenal.
Rodící se městečko už dnes budí pozornost. Děti nejvíc baví ohrada z klád a malé kozičky se zvonky v ní. Ty jsou základem budoucího zvěřince. Ještě k nim přijdou slepice. Koně ale ne. „Je to moc práce a navíc velké zvíře. V Černousích jsem měl ponyho. Měl čtyři sta kilo a jednou se na mě rozeběhl. Jako by mě přejel tank. Skončil jsem s ortézou a berlemi. Vadí mi, že si mě pořád pletou s žokejem Václavem Chaloupkou. Postavu na to mám a možná mu jsem trochu podobný, ale to je tak všechno,“ konstatuje Chaloupka.
Inspiraci pro westernové městečko hledá v knížkách a ve filmech. „Nejvíc mě oslovil film Poslední Mohykán, ale ke stavbě městečka mě inspirovala mexická vesnice ze Sedmi statečných. Koukám a všechno si kreslím. Mám to vymyšlené do posledního detailu, do posledního překladu prkna,“ říká.

Shání tomahawky nebo mokasíny

Ve svém městečku bude mít i půjčovnu kostýmů. „Shromažďuju všechno, co má s indiány něco společného, od tomahawků, přes korálky, oblečení, mokasíny, sešívané deky, vesty. Jestli něco máte, sem s tím,“ poznamenává.
Nechá se přemluvit a zapózuje ve svém apačském oděvu. „Oblékali se účelně a jednoduše. Halenu, šátek, bederky a hlavně mokasíny, ze speciálně zpracované kůže. Měli rádi modrou barvu a byli velcí bojovníci. U ostatních indiánů budili respekt a strach. Vyprávění o mírumilovném Vinnetouovi je jen báchorka Karla Maye,“ upřesňuje. Stejně jako nejslavnější tvůrce indiánek May, ani Chaloupka nikdy nebyl v Americe. „Netoužím po tom. Ale jednou vyrazím do Mexika. Až to tady všechno rozjedu,“ dodává.