Retrívr Aneta pomáhá dětem i s matematikou
Aneta je tříletý zlatý retrívr. Na první pohled vypadá jako každý jiný pes. Narozdíl od nich ale dokáže pomáhat postiženým dětem. A dělá to dobře. Děti ji mají velmi rády a pokaždé ji nadšeně vítají. „Asi nejdojemnější byl příběh chlapce Josefa, který se bál okolí. Mohlo mu být tak deset let. S nikým se nebavil. Byl uzavřený, měl problémy v rodině,“ vzpomíná na jednoho z Anetiných „pacientů“ čtyřicetiletá majitelka psa Irina Tkačová. „Anetka s ním hrála různé hry. Byla k němu přítulnější, než k jiným dětem. Napsala jsem mu i jménem Anetky dopis. Bylo až neskutečné, jakou z něho měl radost. Chlubil se s ním mezi kamarády a dokonce si ho pověsil nad postel,“ přibližuje vztah mezi psem a dítětem Tkáčová. S Anetou chodí do škol, na letní tábory, mezi důchodce a postižené. Všude s jediným cílem - pomoct potřebným. „Anetka všechny poslouchá. Je na to cvičená. Ale to děti
neví. Myslí si, že je poslouchá jen tak. Josefovi zvedla po pár návštěvách sebevědomí. Díky Anetě za Josefem začaly chodit ostatní děti. Ptaly se, kdy přijde jeho pes,“ popisuje Tkáčová.
Obšťastňuje všechny
Tříletá fenka chodí často i mezi postižené, kteří se většinou nedokáží ani hýbat, ani mluvit. Anetu ale milují. Dana Šťastníková je ředitelkou frýdecko-místecké Žirafy. Jde o centrum pro různě handicapované lidi. I tady Anetu zbožňují. „Vzbuzuje v nich chtění něco dělat. Navíc ti mentálně postižení často slýchají, že něco udělali špatně. Ale od psa to neslyší nikdy. Aneta nekritizuje,
jen podporuje,“ přibližuje Šťastníková. Při každém příchodu Anety vypukne veselí. „Všichni by ji
nejradši umačkali. Jedna dívka má křeče v rukou. Problémy má i s vnímáním. Ale jak začne
hladit Anetku, všechno ji přejde. Alespoň na chvíli,“ popisuje Tkačová.
Nejlepší přátelé
Postižené děti neumí vyjádřit slovy, co k Anetě cítí. Úsměvy a polibky na čumák mluví za vše. To potvrzuje i pracovnice Žirafy Michala Huverová. „Děti nejsou schopné poděkovat. V mnoha případech ani nemluví. Ale vydávají radostné zvuky. Někdy si s tím psem začnou třeba zpívat. A my víme, že jsou šťastné,“ hovoří Huverová.
Aneta také vyučuje matematiku. „Jedna holčička měla velké problémy se soustředěním. Hlavně počty jí dělaly problémy. Tak jsme ji učily počítat piškoty. Řekla jsem jí, že pokud dá do misky jeden piškot,
Anetka bude mít radost. Pokud jich bude víc, Anetka to nespapá. Samozřejmě by je snědla, ale holčička tomu tak věřila, a tak se soustředila, že opravdu začala počítat,“ vzpomíná Tkáčová.
Za pouhý rok a půl Aneta zvedla sebedůvěru stovkám nemocných dětí. V osmnácti měsících úspěšně absolvovala zkoušky a nyní je oficiální canisterapeutkou - psem, který pomáhá léčit.
Anetin dopis
Ahoj, kamaráde! Jmenuji se Anetka a jsem fenka zlatého retrívra. Moje panička se jmenuje Irina. Mám ji dobře vycvičenou, kupuje mi mlsky, čisti kožíšek, a když se chová slušně, tak ji dovolím sedět vedle mne na gauči. Mám tři roky a na narozeniny a dostala jsem spoustu dárků – gumový pískací pomeranč, červený tenisák, kostičky na žvýkání a půl pytlíku piškotů do misky. Třikrát denně chodíme na procházky kolem řeky, moc se mi to líbí, ráda tahám z vody klacíky. Jo, a ještě tam jsou kačeny. Chtěla jsem si s nimi hrát, ale ony mi uplavaly. Od Iriny dostavám piškoty, chutná mi i sýr a šunka. Večer dostavám granule. Jsem ráda, že můžu za tebou přijít, dobrých kamarádů není nikdy dost. Uvidíme se brzy. Pac a pusu.
Anetka.
