Ranní půlhodinový výšlap na komín, a pak skok do neznáma

Devětatřicetiletý Tomáš Ledník se závodně věnuje parašutismu a lyžování. V roce 2000 se v rakouském Innsbrucku stal s českou reprezentací vicemistrem Evropy v para-ski, což je kombinace obřího slalomu a seskoku s padákem na přesnost. O tři roky později se radoval z triumfu na mistrovství světa extrémních sportů Dolomitenmann. Kromě toho dělá i base jumping, což je skákání z pevných míst, například z továrního komína.

Pokuste se base jumping přiblížit. Odkud skáčete?
Záleží na možnostech, které okolí nabízí a také na tom, odkud si chcete skočit. V úvahu připadají především různé skály nebo výškové budovy. Já už jsem si skočil z komína na Slovensku.

Jak složité bylo vylézt na komín s padákem na zádech?
Už při přelézání plotu na pozemek, na kterém komín stál, jsem si natrhl elasťáky. Hned jsem si pomyslel, že pokud to bude jen o této malé dírce, tak to bude v pohodě. Potom jsme přikrčení přeběhli od plotu až k úpatí obrovského dvousetmetrového komína. Batoh jsem neměl na břichu, ale na zádech. Po hromosvodu jsme se s Romanem Dubským dostali k začátku kovového rezavého žebříku, po kterém jsme na špičku komína lezli půl hodiny. Levá, pravá, levá, pravá. Tento stereotyp naštěstí narušilo pět ochozů, na kterých jsme si mohli trochu odpočinout.

Nebáli jste se toho, že vás někdo uvidí a dostanete se do problémů?
Nikomu jsme se tím nechlubili. Na komín jsme lezli brzy ráno ještě před svítáním. Mezi druhým a třetím ochozem jsme stoupali mlhou. Vypadalo to, jako bychom mířili po nebeském žebříku, který se ze začátku ztrácel v mracích a pak z nich trčel do nebes. Po dobytí vrcholu jsem ještě popolezl nad poslední ochoz, abych se podíval dovnitř komína. Ve tmě komína se na schůdcích namlouval páreček poštolek. Vnitřek byl čistší než vnějšek, protože u komína chyběla továrna.

Co se vám honilo hlavou, když jste byli úplně nahoře?
Dvě hodiny jsme si užívali vycházejícího slunce. Pod námi byla duchna z mlhy. Za normálních okolností bych si ovšem nekladl otázky, jestli se to rozfouká, rozplyne se mlha a hlavně, jestli kolem nebude příliš cizích očí. Před devátou se slunce dostalo do správného úhlu a mlha začala pomalu ustupovat. Zahlásil jsem do vysílačky, že jdeme na to. Nejprve odskočil Roman.

Co jste ještě stihl udělat, když už jste na komínu stál osamocený?
V rychlosti jsem si ještě zopakoval. Odskok, zaujetí ideální polohy, tři sekundy volného pádu, přesné nahmátnutí padáčku s navazujícím rychlým odhozením padáčku bez jakékoli změny polohy těla. A po otevření rychlá korekce směru s bezpečným podrovnáním při přistání. Se zvýšeným tepem, ale velkou sebejistotou jsem zatáhl za pojistku dýmovnice, přehodil druhou nohu, postavil se na okraj ochozu a skočil. Přesně, jak jsem to měl promyšlené, tak se stalo. S metrovou přesností jsem přistál přímo u auta u zbytku týmu.

Jak jste se cítil bezprostředně po dopadu na zem?
Pln euforie, adrenalinu a hlavně úsměvů, když jsme se vzájemně poplácávali a potřásali si rukama.

Seskok z komína určitě nebyl vaším jediným. Který byl nejnebezpečnější?
Rozhodně ten z podzimu v roce 2006. V tureckém Oludeniz jsem měl předváděčku base jumpingu v létací kombinéze. Po výskoku z motorového rogala jsem si let tak užíval, že jsem trochu pozapomněl včas otevřít křídlo. Udělal jsem to až na poslední chvíli. Tehdy jsem vlastně spojil otevření padáku s přistáním. Nestihl jsem ani sáhnout po řídicích kolících. Přistání bylo ve finále docela měkké, ale když jsem si uvědomil, že stačilo málo a nikdy bych tohle nikomu nepopsal, nebylo mi do zpěvu. Už to nechci zažít.

Co na to říkají lide z vašeho okolí, že takhle riskujete?
Mám k tomu respekt, takže dobře vím, co všechno musím dodržet, abych se nezabil. Nikomu se tím ale moc nechlubím. Máma ani pořádně neví, o co jde. O skákání se bavím jen s těmi, kteří pro to mají pochopení.

Co vás na skákání nejvíce fascinuje?
Při seskocích ze skály vnímám nádhernou přírodu všude kolem a plně si to užívám. Nejintenzivnější prožitek bývá v několika málo vteřinách po odskoku. Je to pocit, který se slovy nedá popsat. Musí se to zažít. Po přistání ještě přichází euforie z povedeného seskoku. Je to nádhera.

Kromě seskoků z komína na Slovensku nebo předváděčky v Turecku už máte na kontě i řadu účastí na závodech.
Mezi největší úspěchy patří druhé místo v týmech na mistrovství světa v para-ski v roce 2000. O tři roky později jsem patřil do vítězného družstva na mistrovství světa extrémních sportů Dolomitenmann.

Vrátil jste se ze světového šampionátu v para-ski. Mezi jednotlivci jste byl patnáctý. S týmem sedmý. Jste spokojený?
Moc ne. V Innsbrucku jsme byli v roce 2000 stříbrní. Letošní šampionát se nám tolik nepovedl. Zaostáváme za alpskými zeměmi, přesto jsme pomýšleli na medaili. Udělali jsme ale chyby.