„Rád čtu pohádky. Dětem i kocourovi“
Čím žijí a co mají rády zlínské osobnosti? Sedmička startuje letní seriál, ve kterém může sedm z nich představit čtenářům své největší radosti. Jako první se rozpovídal nový ředitel zlínského Městského divadla Petr Michálek, který na svůj post nastoupil teprve 1. července. Předtím byl šest let ředitelem divadla v Děčíně. Ve zlínském divadle však pracoval již před deseti lety – tehdy jako dramaturg.
Rodina
Máme dvojčátka Kubu a Matěje. To je rozhodně největší radost moje a mé ženy. Teď je jim sedm let, ve Zlíně půjdou do druhé třídy.
Pro naše rozhodování, jestli odejít z Děčína, měly děti zásadní vliv. Dospěli jsme k tomu, že v tomto věku ještě stěhování snadno zvládnou. Uděláme pro to všechno. Do listopadu budeme přechodně bydlet v divadle, tak jim tam zařizujeme pokojíček a oni se na to docela těší.
Když jsem poprvé řekl, že budeme spát v divadle, hned si představovali, že budeme bydlet přímo na jevišti a budou se na nás chodit dívat lidé. Michálkovi naživo v přímém přenosu, to mě hodně pobavilo.
Sport
Sport mi hodně pomáhá v odreagování. Baví mě hlavně fotbálek i jakékoliv jiné míčové hry. Rozhodně jsem typ na kolektivní sporty, horolezectví nebo tenis mě tolik nelákají. Jsem týmový hráč a mám vysloveně radost z dobré přihrávky, ať už ji dostanu, nebo naopak když se mi nějaká povede.
Minulý týden jsme byli ve Svárově na obhlídce fotbalového hřiště, na kterém 24. srpna sehrajeme exhibiční utkání proti Slováckému divadlu z Uherského Hradiště. Doufám, že se přijede podívat spousta lidí ze Zlína i Hradiště.
Výkop je o půl páté odpoledne. Už máme hotovou soupisku, naší největší posilou bude herečka Míša Doleželová. Rozhodčími budou režiséři Jan Antonín Pitínský a Zdeněk Dušek, kteří spojují obě divadla. Budeme mít roztleskávačky i další doprovodný program.
Divadlo
K divadlu jsem začal inklinovat až na střední škole. Se svým tehdejším učitelem filozofie Karlem Tománkem, dnes dramaturgem Dejvického divadla v Praze, jsme založili amatérské divadlo a od té doby je to pro mě naprostá vášeň.
Někdy bohužel tyto dvě největší radosti jdou proti sobě a je těžké je časově vyvažovat. Ale s konfliktem práce a rodiny se určitě občas potýká každý. Teď s nástupem na místo ředitele zlínského divadla je to pro mě ještě větší úkol.
Vaření
Vysloveně rád vařím. Už se těším, až se ve Zlíně časem dostanu do rytmu a budu schopen někoho k nám pozvat a uvařit něco dobrého. U vaření si hodně odpočinu, mám rád samotné vaření a potom i setkávání s hosty při jídle.
Čtení
Mojí velkou radostí je čtení. V poslední době mě doslova fascinují příběhy rodiny Baťů. Jejich osudy a životní zvraty jsou velice zajímavé a poutavé. Čtu životopisy Baťů od různých autorů a z různých pohledů. Teď právě dočítám knihu Miroslava Ivanova Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše.
Kocour Jáchym
Naší radostí jsou i naše zvířátka. Máme kocourka Jáchyma a párek morčat, který nám před stěhováním porodil čtyři mláďata.
Když jsme si kocoura pořizovali, všichni říkali, že kočky si lidí všímají, jen když samy chtějí, a v žádném případě se nenechají hladit na břiše. Ale náš kocourek Jáchym nás vítá a loučí se s námi jako pejsek, dokonce při tom vrtí ocasem.
Velmi často se rozvalí na zádech a vyžaduje škrábání na břiše. Miluje také pohádky. Když čteme klukům na dobrou noc, tak přijde k nám, lehne si na záda a poslouchá. Je na něm vidět, že při tom prožívá slast. Nejraději má pohádku o kocouru Mikešovi.
Rozhovory
Mám strašně rád rozhovory. Ať už pracovní, hospodské nebo přátelské. Rád jsem účastníkem jakéhokoli rozhovoru, rád ho inspiruji a rád zaujímám vyhraněný názor, aby byl souboj argumentů zajímavější.
Jestli mi ve Zlíně něco dává naději do budoucna, tak jsou to právě rozhovory s lidmi, se kterými hledáme řešení nejrůznějších problémů. Nemusí se to týkat jen pracovních věcí, rád poslouchám také vyprávění a sny jiných lidí. Teď, když jsem přišel do Zlína do nového prostředí, tak každý den slyším nové příběhy a to mi dělá radost.
