Publikum jde s Kamberskou do hlubších vod

Deset let zpívala a hrála se svojí sestrou Lucií Steinhauserovou. Říkaly si Sestry Steinovy. Teď se každá věnuje své vlastní sólové dráze. Karolína Kamberská má za sebou kritikou chválené album Hořkosladce. V úterý 29. března vystoupí v Divadle Exil v projektu akustických koncertů Bez šťávy.
Hrála jste někdy bez ozvučení?

Občas ano. Každý sál má jinou akustiku. Někde nepřítomnost elektřiny udělá nádhernou intimní atmosféru. Jinde bych mikrofon přece jen potřebovala. Exilu věřím, protože vím, že se jedná o celý cyklus. Těžko by se někdo do takového risku pouštěl, kdyby si nebyl jistý akustikou prostoru.

Své první sólové album jste natočila s kapelou. Vystupujete ale sama.

Vychutnávám si přímou vazbu mezi mnou a publikem. Cítím rozdíl i mezi dřívějškem, kdy jsem hrála se sestrou, ačkoliv dva lidé jsou pořád ještě komorní. Teď mám pocit většího napojení. Těžko to vysvětlit, je to nějaká chemicko-fyzikální záležitost. Občas bych chtěla hrát s velkou kapelou, kdybych měla jiné hlasové vybavení. Bavilo by mě být rockerka jako Patti Smith, jenomže jsem na to poněkud křehká. Publikum by ze mě mělo jen srandu.

Vaše texty písní jsou hodně osobní. Jak se vám zpívají před publikem?

Upřímně, radši bych zpívala něco neosobního. Někdy mám pocit, že se hodně odkrývám. Neberu si servítky, není to nespolečenské? Na druhou stranu dobře vím, že moje publikum jde se mnou právě do těch hlubších vod, a jde tam rádo.
Jste hodně plodná autorka?

Momentálně mám dost plodné období, během dvou let jsem stihla dítě a desku. Teď už mám napsanou hromadu písniček inspirovaných právě mým batoletem. Budou to trochu dětské a trochu dospělácké písničky o tom, jak asi mimino vnímá svět z toho svého necelého metru výšky. Nové album přijde, až mě chytne něco jako deskové těhotenství, kdy mám plno písniček a potřebu je vyslat do světa. Dlouho to trvat nebude, jsem nabitá.

Jste matkou tří dětí. Jak se dá skloubit muzika a rodina?

Parádně. Jsem na volné noze, čas si organizuju sama. Přes den vyřizuju maily, cvičím na kytaru a hlasivky trénuju při mytí nádobí. Každý měsíc vyjíždím přibližně na pět koncertů. Ideální způsob, jak zapomenout na nevyžehlené prádlo, nezaplacené složenky, a vrátit se domů s novou energií a čistou hlavou.
Co je váš sen?

Zestárnout do šedivé vrásčité babičky, která bude zpívat v jazz klubu U staré paní.