Primavesiové se přijeli podívat „domů“
Více než sto let poté, co Otto Primavesi nechal postavit secesní vilu, se do ní vrátili jeho vnuk a vnučka. „Jeli jsme sem, abychom se podívali na hrobku naší rodiny a samozřejmě na vilu,“ říká Brigitte Primavesi.
Vzpomínky jsou silné
Ani jeden ze sourozenců přitom ve vile nežil, rodina ji prodala po první světové válce a odstěhovala se do Vídně. „I když jsme tady nežili, hodně jsme o vile slyšeli od našich rodičů. Je to velmi zvláštní pocit tady být. Spojuje se mi to s tím, o čem nám vykládala matka a teta Mäda,“ říká Kaetán Primavesi. Není to přitom poprvé, co potomci rodu vilu navštívili. „Já jsem tu byl už v roce 1992 s tetou Mädou. Jí bylo osmaosmdesát let a moc chtěla vidět naši hrobku. Tehdy ale byla hrobka ve velmi špatném stavu a to samé se dá říci i o vile. Město také nevypadalo moc hezky. Tetu tehdy hodně šokoval například orloj, který postavili komunisté,“ popisuje své tehdejší dojmy Kaetán Primavesi. Dnešní situace a pocity jsou opačné. „Je to tu už mnohem lepší. Já jsem zde byla naposledy před dvěma lety, zrovna, když se to tu otevíralo a líbilo se mi, jak vila nyní vypadá,“ tvrdí Brigitte Primavesi.
Dívka z obrazu
Vzpomínky vyvolává také portrét Mädy Primavesi od Gustava Klimta, jehož kopie visí v restauraci ve vile. „Gustav Klimt tehdy pro našeho dědu namaloval asi sedm obrazů. Jeden z nich je právě portrét tety Mädy, což byla velmi inspirující a zajímavá osobnost. Odešla do USA po druhé světové válce jen se třemi dolary v kapse. Přesto se jí tam podařilo vybudovat například nemocnici pro děti,“ dodává Kaetán Primavesi.
