Popelová přišla do Budějovic za láskou

Zahradní architektka Ivana Popelová byla donedávna první náměstkyní budějovického primátora Juraje Thomy. Jeho náhlé odvolání ji posunulo na nejvyšší post ve městě. Z Popelky, jak jí mnozí říkají, se stala letní královnou - historicky první ženou v čele města.
Avšak rošáda na radnici pokračovala, takže za týden bylo všechno jinak. Novým primátorem se nečekaně stal Miroslav Tetter a Popelová odstoupila. „V takových chvílích je člověk vděčný za to, že má dobrou rodinu, přátele a dost osobních radostí,“ říká.

1. Rodina a zvířata

Máme s manželem oba stejnou profesi, poznali jsme se ve škole v Lednici a já ho pak následovala do milovaných jižních Čech. Naši dva synové jsou už dospělí, dvaadvacetiletý studuje architekturu, šestadvacetiletý je chemikem a dělá si doktorát. Je hezké si uvědomit, že člověk jako rodič obstál. Držíme při sobě, kluci od mala chodili do skauta a dodnes se tomu věnují, jsou také budějovičtí patrioti. Další radost do našeho domova vnášejí pes a kocour. Tříletý bernský salašnický pes jménem Alf je velký kamarád, sedmiletý kocour Neo zase obrovský komik. Barevně jsou si hodně podobní a naštěstí se tolerují.

2. Cestování

Ráda poznávám cizí země, vždycky mě zajímá mentalita lidí a dívám se také pohledem architektky. Často si říkám, proč tam to jde a u nás ne? Mám pocit, že v jižních zemích jsou lidé uvolněnější a hodnoty mají nastavené jinak, takže si dovedou lépe užívat života. V tom mám třeba ráda Francii a také země kolem Středozemního moře. Miluju středomořské trhy, jejich atmosféru a pestrost. Člověk by to na cestách neměl přehánět s programem, daleko důležitější je zastavit se a vnímat.

3. Vaření

S předchozí radostí souvisí má záliba ve vaření. Baví mě experimentovat a mám ráda hlavně lehkou středomořskou kuchyni. Vařím ale i klasická jídla a hrozně mě baví zabijačka. Jsem panelákové dítě, a když nás kamarádi jednou pozvali na šumavskou zabijačku, velmi mě to nadchlo. Baví mě pracovat s masem, dávat do něj různé ingredience a vytvářet tu pravou chuť. Přitom jako dítě jsem zabijačková jídla nesnášela. Člověk se prostě pořád učí. Proto jsem teď moc ráda, že se zabijačka pravidelně odehrává ve dvoře domu U Beránka v Krajinské ulici. Chodím tam i na další akce, je to pro mě oáza.

4. Putování českou přírodou

Na kole, pěšky a po vodě, to jsou tři způsoby, jak nejraději a nejlépe poznávám českou krajinu. Hlavně tu jihočeskou - člověk si neustále uvědomuje, jak je krásná a rozmanitá. Bere mě třeba pohled na přírodu z lodě, nejradši z Vltavy, ale i řeky Otava a Malše jsou pěkné. Na kole se mi líbí třeba jižní Morava s Pálavou, kam jedeme letos. Zamilovala jsem si Novohradské hory a jednou bych tam chtěla přesídlit. Pěšky se letos chystáme objevovat Rychlebské hory.

5. Kamarádství

Přátelé jsou po rodině mou druhou největší radostí. Máme partu z vysoké školy a minimálně třikrát do roka se potkáváme, sjíždíme se z různých krajů. Pravidelně se setkáváme na Silvestra, o Velikonocích a pomáháme kamarádům ve Znojmě s vinobraním. Jednou za dva roky jezdíme do zahraničí hotelbusem, v němž si sami naplánujeme program. Naše děti spolu vyrůstaly, pomáháme si a pořád si máme co říct.

6. České Budějovice

Narodila jsem se v Bratislavě, takže jsem tu náplava. Ale už v dětství jsme do jižních Čech často jezdili na prázdniny, protože maminka se zajímala o rod Rožmberků. Takže když jsem se zamilovala do Jihočecha, nešlo jinak než zakotvit v Budějovicích. Bydlíme v Husově kolonii a chodím odtud do centra pěšky, což je pro mě relax i spousta radosti z toho, jak se město mění k lepšímu - třeba čtvrť kolem Palackého náměstí, kdysi nechvalně nazývaná Bronx. Měřítko našeho „velkoměstečka“, které má navíc nádherné okolí, mi naprosto vyhovuje.

7. Každý klidný den

Jsem patriot a moc mě bavilo podílet se na rozvoji Budějovic - na radnici jsem byla osm let, v zastupitelstvu už od roku 1991. V současné politické situaci jsem nemohla udělat nic jiného, než rezignovat, jinak bych si přestala sama sebe vážit. Ale osud města mě bude zajímat vždycky. Teď s odstupem vidím, jakou hodnotu má každý klidný den, kdy člověk může dělat to, čemu věří, a s lidmi, na něž se může spolehnout. Jak je krásný každý den, který nepokazí srážka s blbcem.

Ivana Popelová:

Narodila se roku 1961 v Bratislavě.
Vystudovala Vysokou školu zemědělskou v Brně, obor sadovník-krajinář. Pracovala u Státních statků Šumava a v Památkovém ústavu v Č. Budějovicích. Podílela se mj. na knize Zahrady a parky jižních Čech.