Popeláři v Liberci se setkávají i s krysami a lidskými výkaly

V sídle společnosti .A.S.A. se scházím s Miloslavem Dejlem, dispečerem libereckých popelářů. Ten mě provází celou mou popelářskou výpravou. Fasuji reflexní vestu a pracovní rukavice. Pak stačí jen dohledat, kudy zrovna projíždí směna a vyrážíme. Nedaleko potkáváme kuka vůz a nastupuji na směnu. Ujímá se mě jeden z kolegů popelářů. Bez zábran mi tyká, ale jméno mi říci nechce. „Jsem prostě Franta,“ říká. V novinách být nechce.
„Vem si kontejner takhle, přiraž ho k autu a dej pozor, aby šly špunty do držáků,“ vysvětluje mi. Učím se techniku vysypávání a za chvíli mi to vcelku jde. Mám štěstí. Je pod mrakem, vcelku chladno. „Aspoň to tak nesmrdí. Někdy to je docela peklo,“ směje se popelář. Překvapuje mne, že kontejnery nejsou zas tak těžké. „Nebývá to tak vždycky a všude. Taky se stalo, že zřejmě nějaká firma úplně naplnila kontejner na sklo tabulovým sklem. Kontejner měl přes čtyři sta kilogramů a úplně se mu vylomily kolečka,“ popisuje popelář.

Přeplněné kontejnery

Vystupuji na stupátko. Vůz se opatrně rozjede. „To abys nespad,“ upozorňuje řidič. Za chvíli znovu stavíme, čeká mne několik dalších kontejnerů, vyzkouším si typy s jiným uchycením a tedy vyklápěním. Dojde i na několik klasických popelnic. Během chvíle mám rukavice pěkně zaneřáděné. Některé kontejnery jsou přeplněné tak, že odpad padá kolem. „Žil jsem v Německu a tam by popeláři takový kontejner neodvezli. A lidi by ještě dostali pokutu. Prostě by si nedovolili takový binec kolem popelnic,“ pozmanenává dispečer Dejl. Češi podle něj nejsou na pořádek. „Máme se ještě co učit,“ doplnil Dejl. Vůz je naplněn, odjíždíme vysypat do spalovny. Před námi čekají další dva vozy společnosti. Dívám se do otevřených vrat, za nimiž jsou obrovské haldy nevábně páchnoucích odpadků. Vidím pneumatiky, matrace, mnoho hadrů, koberce, plasty. U některých věcí si raději ani nepředstavuji, co jsou zač. Vůz je vysypán během chvilky. Odpad přebírají pracovánci spalovny. A tím končí má směna u popelářů. Splnil jsem si klukovský sen, ale stačilo.

Co lze najít

Monitory, televize, matrace, kanape, záchodové mísy nebo oblečení. Ale i lidské výkaly nacházejí zaměstnanci liberecké .A.S.A. v popelnicích a kontejnerech. „Zrovna poslední případ se stal tak před dvěma týdny. Měli jsme pak problém auto umýt a vyvětrat, pořád smrdělo,“ popsal Miloslav Dejl, dispečer liberecké pobočky společnosti. Do kontejnerů lidé vyhodí opravdu cokoli. To pečlivě sledují bezdomovci, pro které jsou kontejnery zdojem obživy a to často doslova. „Hrabou se uvnitř a odpadky rozhazují v okolí a přitahují další strávníky, například potkany a krysy,“ říká Dejl. „Někde je to opravdu strašné, například kolem paneláků v Matoušově ulici,“ říká jeden z popelářů.

Nebezpečná práce

Ti musejí počítat i s úrazy, s boulemi, naraženýma rukama. Občas se přihodí něco vážnějšího, co potřebuje lékaře. „Vysypávali jsme kontejner, když do vozu spadla velká pětilitrová láhev, odrazila se ven a rozbila se,“ vypráví popelář. Výsledek? Střep ho poranil na noze tak, že skončil v nemocnici na šití. Rána byla dlouhá více než deset centimetrů a dost hluboká. Problémem je i to, když se nádoba na odpad v popelářském vozu vzpříčí, může také vystřelit či spadnout z držáků. „Hrozí, že na vás z výšky dvou metrů spadne padesátikilogramový kontejner a to není, o co stát,“ podotkl Dejl. Nepořádek kolem popelnic liberečtí popeláři uklízejí. Ani to není zcela bez rizika. „Musíme pořád dávat pozor třeba na injekční stříkačky, kterých je docela dost,“ říká popelář. Práci jim stěžují i jiné ostré předměty, například rozbité sklo, ale i kovy.
Často se popeláři stávají terčem hněvu obyvatel, kteří si myslí, že popelářský vůz musí odvézt vše, co se v popelnici a kolem ní nachází. Nevyváží například suť napěchovanou v popelnici. „To pěkně vysypeme, klidně na ulici. Vždyť vozíme odpad do spalovny, a pokud nám je známo, suť nehoří,“ popisuje další ze zaměstnanců společnosti. Do popelnic často lidé odkládají i obaly s barvami či ředidly. „Takovéhle věci musíme vytřídit. Spalovna by nám dala pokutu,“ uvedl Dejl. V autě s sebou popeláři vozí fotoaparát. A když je problém, zdokumentují jej. To platí například pro extrémní haldy odpadů kolem popelnic, nebo v případě, že se k nim vůbec nedostanou. „Nejvíce těchto případů řešíme v centru města. A pak samozřejmě na sídlištích, například v Rochlici,“ upřesnil Dejl.

Popeláři v Liberci

Nejvíc práce ale popelářům přidělávají ti, kteří odpad vytahují z nádob ven, nebo jej ukládají kolem kontejnérů. „Kdyby měli chlapi jen odpad vyvážet a ne uklízet kolem, práce by se zrychlila. Liberec by se ale za chvíli topil pod vrstvou odpadků,“ míní Dejl. Popeláři pracují ve dvou směnách, na trasy vyjíždí osm vozů ve všechny všední dny.Další dva vozy jsou připraveny i s posádkami v záloze. „Stává se, že vůz se nám rozbije na trase, je potřeba ho zastoupit,“ říká Dejl. Mezi lidmi kolují fámy o královských platech popelářů. „Plat máme spíše podprůměrný. Ale hlavně, že je práce, je přece krize,“ vysvětluje jeden z popelářů. Vedení firmy si ale krizi pochvaluje. „Máme stabilní posádky. Zaučení nového popeláře totiž chvíli trvá a dokáže prodloužit svoz až o dvě hodiny,“ vysvětlil Dejl.