Ponožky? Nepatří do škatulky
Hudební styl kapely Ponožky pana Semtamťuka je dost těžké definovat. Kapelník Tomáš Suchý tvrdí, že se nevejde do žádné žánrové škatulky. Je to prý pouliční šraml, kabaret, folk i jazz, to všechno a ještě mnohem víc.
Každá písnička má jiné aranžmá, jiný náboj a styl. Pestrostí repertoáru kapela každopádně vyčnívá mezi jinými skupinami.
Název kapely je vážně zvláštní, kdo má název na svědomí?
Když jsme se před dvaceti lety přihlásili na Portu, museli jsme uvést název kapely. Opravdu už nevím proč, ale první co mě napadlo, byly Ponožky. Pro někoho název hravý, pro někoho šokující, trochu trapný, každopádně nepřeslechnutelný. A když se ho ještě posléze ujal pan Semtamťuk, nebylo co řešit. Řekli jsme si, že už ho měnit nebudeme. Je to takový náš povinný handicap.
Vaše poslední cédéčka jsou určena spíš dětem, proč?
Dětské a lehce infantilní písně se naší tvorbou prolínají už od začátku našeho hudebního působení. Takže bylo nasnadě, že taková deska dřív nebo později vznikne. Důležitý byl startovní impuls. Tím se stalo narození našeho Jáchyma. Našel se adresát, a pak už to šlo jako po másle. Cédéčko Máme doma papouška bylo na světě co by dup.
Už pracujete na dalším?
Ne, ne. Jáchym bylo třetí a zatím, myslím, poslední naše dítě.
Ptala jsem se na cedéčko.
Jo, to ano. Už teď připravujeme nové písničky. Zkoušíme. Pilujeme. A tak třeba příští rok by se mohlo natáčet.
Kde bude v létě vaše kapela k zastižení?
Nejblíž Berounu budeme hrát během plavby Vltavou s lodí Tajemství Divadla bratří Formanů tuto sobotu při Oslavách Prahy. Kdo se nestihne nalodit, může přijet do Klubu Borek u Suchomast, kde budeme hrát ještě tentýž večer. Následuje naše malé Lipnotour, Zahrada v Náměšti na Hané, Sázava fest a spousta dalších letních zastávek. Od podzimu pak pravidelně hrajeme v Balbínově poetické hospůdce.
Vaše internetové stránky mají hezkou výtvarnou podobu, stejně jako obal nového cédéčka. Máte svého dvorního výtvarníka?
Většinou to má na svědomí někdo z naší výtvarnem postižené rodiny. Tedy buď moje žena Lucie nebo některý z našich starších synů. No a když je nouze nejvyšší, povoláme odborníky. Třeba Kameela Macharta.
Bude ještě pokračovat vydařená studiová spolupráce vaší kapely s harmonikářem Václavem Koubkem?
Nechci to zakřiknout, ale nějaké nápady už se rodí. A když to dobře dopadne, třeba se s ním sejdeme i na společném pódiu.
