Pomáhali s bolestí, hladem i samotou

Jsou lidé, bez kterých by to na Colours Of Ostrava nešlo. Jsou to zdravotníci, stánkaři, nebo ti, kteří hlídají děti.

Nestojí na pódiu, nepatří k organizátorům, přesto se bez nich festival neobejde. Například Eva Průšová a dva mladí muži Michal Prokeš a Miroslav Osmančík. Na Colours of Ostrava se starají o pohodlí návštěvníků. Každý po svém.
„Strejdo, jdeme závodit,“ vyzývá čtyřletý Jakub svého nového, mnohem staršího kamaráda Michala. Dvacetiletý student vzal druhý rok po sobě na festivalu službu v dětském koutku. Na přání rodičů se tu dětem stará o zábavu. „Je nás tu osm, z toho dva kluci. Holky si s dětmi něco vyrobí, my kluci, jsme tu na blbiny,“ vysvětluje dělení rolí Prokeš.
Malý Jakub už ho tahá za rukáv, aby si šli začutat. Michala bere jako parťáka a není jediný. „Včera jsem uklízel stříkací pistolky, jen jsem jednu chytil do ruky, sesypali se na mě malí kluci a začala přestřelka. Zlili mě od hlavy k patě,“ vypráví festivalový hlídač dětí.
To Eva Průšová hlídá především vepřovou kýtu, klobásy a trampská cigára. Aby se jí nepřipekly. Dobroty točí na velkém rožni a láká hladové hudební fandy ke stánku.
„Jezdíme na Colours od začátku, lidí sem přijíždí čím dál více a taky občerstvovací konkurence je větší. My máme své speciality. Kromě masa na rožni a na grilu ještě zelí s uzeninou, selskou kukuřici se škvarky, langoše s čímkoli si lidé přejí, naslano, nasladko,“ vyjmenovává prodavačka stánku s občerstvením, nač láká zákazníky.
Největší radost má, když se k ní lidé vracejí. „Ke všem těm dobrotám přidáváme úsměv a vlídné jednání,“ prozrazuje taktiku Průšová. „Funguje to i na opilce a lidi, kteří by chtěli být nepříjemní. Brzy na to zapomenou,“ říká žena, která má ráda muziku všeho druhu. „I ve svém věku chodím na diskotéky, prostě žiju,“ dodává Průšová.

Domů jen na skok

Kdyby se počítalo, kdo strávil v areálu během čtyřdenního koncertování nejvíce času, patřil by Miroslav Osmančík k favoritům na prvenství. Člen týmu Českého červeného kříže byl doma jednou, asi na dvě hodiny.
„Okoupat se a vzít si čistá trička,“ líčí záchranář, který po celou dobu pomáhal na Slezskoostravském hradě a v okolí lidem, kteří měli potíže se zdravím.
„Byl to solidní zápřah, počasí dávalo lidem zabrat. Navíc bylo vyprodáno. Nejčastější byly mdloby a vyčerpání z veder, ale taky drobné rány, odřeniny, jak stoupala hladina alkoholu. Lidé nepijou to, co jim v horku pomůže. Třeba pivo dehydratuje,“ říká.
Několika lidem zdravotníci vytahovali klíště a došlo i na zlomeninu: „Jeden kluk si v noci na sobotu zlomil ruku. Opilý vylezl na strom a spadl. Práce bylo dost, z muziky jsme moc neměli, ale mi to nevadí, nejsem extra festivalový typ,“ povídá Osmančík.

Články z jiných titulů