Poeta s kytarou čistí ústeckou vodu

Roman Erös psal už na teplické ekonomické škole, kterou dokončil v osmdesátých letech minulého století. Především básně a kratší povídky.
První knihu dokončil až po základní vojenské službě. „Psal jsem ji několik let v práci, na prvním počítači, ke kterému jsem se po sametové revoluci pořádně dostal. Po jedenácti letech jsem dal ze dne na den výpověď a hotová knížka v počítači zůstala. Příběh inspirovaný řeckou mytologií si už nikdo nepřečte,“ vzpomíná.
Oceněný román Cadík dokončil v roce 2002 a hledal pro něho vydavatele. „Bratr mi poradil, abych ho poslal do soutěže, o které někde četl. A za několik měsíců mi volala Eva Kantůrková, že se rukopis všem moc líbil, že ho vydají a že je to počin roku,“ říká. Pro autora to bylo neopakované období. Zpráva přišla ve chvíli, kdy se dozvěděl, že ho přijali na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Debutující autor vzbudil pozornost. Jezdil s kytarou na autorská čtení. Rád vzpomíná například na brněnské divadlo Husa na provázku. Po několika měsících ale zájem opadl. V současné době má hotové dvě knihy, které četli jen jeho přátelé. „Většinou ani neodpoví,“ popisuje spisovatel korespondenci s desítkami vydavatelství. „V hlavě jsou nápady na další příběhy, ale přiznávám, moc mě nebaví psát jen tak pro sebe,“ dodává.
Rád by napsal o papežovi Celestýnu pátém, poustevníkovi, žijícím ve dvanáctém století nedaleko Neapole. „Byl to potulný mnich, dost možná i negramotný, ale jak se ty různé kliky mocných v církvi hádaly při papežské volbě, tak mu nakonec svěřili moc, jakou v současné době nemá ani prezident USA Obama,“ líčí Erös.
Druhé téma jsou příběhy ze světa mužských striptérů. „Přes ně bych se mohl vrátit k tomu, co píši nejraději. Zajímavé lidské příběhy s  nečekaným a často i absurdním koncem,“ dodává.
Roman Erös se nyní soustředí na studia. „Jsem v posledním semestru a chybí mi zkoušky z angličtiny. Němčinu jsem udělal jen tak tak, ovšem rozhodně jsem na tom z ročníku nebyl nejhůř,“ shrnuje závěr čtyřletých studií.

Známá dvojka

Pracuje v ústecké Setuze, na úseku čištění odpadních vod. „Jsme tam dva, já historik a kolega Šutara, zpěvák z teplické kapely Motorband a student pražské konzervatoře. Jsme v podniku docela vyhlášená dvojice,“ komentuje své všední dny. Budoucnost si s ústeckou chemičkou příliš nespojuje. Rád by na bakalářský titul navázal magisterským studiem. „Zajímavá možnost by byla učení, mluvil jsem o tom před časem se svojí bývalou třídní na teplické obchodní škole,“ říká spisovatel, který se chce věnovat historii. Inspirují ho krásné a silné příběhy. Oceněný román Cadík stále nabízejí některá on-line knihkupectví. Spisovatel doma žádný nemá, všechny výtisky rozdal. A přiznává, že ani moc nečte.
Univerzita ho zaměstnává natolik, že se ke své oblíbené činnosti nedostane. A to si ho, jak vzpomíná, učitelky z teplické ekonomické školy pamatují, že věčně četl pod lavicí. „Skoro čtyři roky jsem nepřečetl žádnou beletrii. Při studiu mám i povinnou četbu a ta je opravdu náročná, filozofická pojednání. Seznam knih předkládám profesorům, a ti pak vybírají, z čeho mě vyzkouší. Musel jsem se doslova prokousat například Jürgenem Habermasem,“ vysvětluje spisovatel.
Historie a chuť k psaní ale není jedinou Romanovou zálibou. Necouvne ani před hudebními můzami. S přáteli se pravidelně schází v Krupce. Naladí kytary a hrají. „Přehrajeme všechno, co se nám líbí. Country, Hapku, Horáčka nebo taky Kabáty a cizí písničky. Ale ty si textuji sám, v poslední době jsem si napsal slova na dvě písničky od Chrise Rey, ale mám texty i na další,“ říká Erös.

Vrátný mě nepustil

Říká o sobě, že rozhodně není kutil. „Když potřebuji zatlouct hřebík, zavolám bráchovi. A nesnáším plýtvání s jídlem, to už mám od dětství a na vojně se to ve mně jen utužilo,“ prozrazuje na sebe.
V životě prožitém především na severu Čech se krupský spisovatel s rasismem setkal mnohokrát. Před lety se například ucházel o místo velkoskladníka. Na pracovní pozici, která vyžadovala středoškolské vzdělání. „Vrátný mě do firmy nepustil. Oznámil mi, že hledají někoho s maturitou. Jednou se na mne podíval a měl mě ve škatulce cikána,“ popisuje jeden z mnoha zážitků.
Když na rasismus přijde řeč, Roman rád argumentuje příkladem lékaře – gynekologa. „On může provést porodem na tisíce žen. Ani jeden z nich ale nikdy opravdu neprožije,“ říká spisovatel, který v současné době uvažuje, jestli si při letošním sčítání lidu napíše do kolonky národnost Rom.