„Plaváním dobíjím energii”

Osmnáctiletá plavkyně Anna Hladká zvítězila v městském kole Hrdiny roku 2010. Sportovkyně s vrozeným mnohačetným postižením horních a dolních končetin získala 103 hlasů. Olomoucké rodačce se na loňském mistrovství světa vozíčkářů a tělesně postižených podařilo získat tři bronzové medaile. Houževnatá plavkyně by se v budoucnu ráda stala architektkou.

V městském kole soutěže Hrdina roku 2010 jste získala nejvíce hlasů. Co to pro vás znamená?

Moc děkuju za všechny hlasy a podporu, velmi mě to těší. Ale jako hrdina se necítím, myslím si, že v anketě byli lidé, kteří si tento titul zaslouží víc. Už samotná nominace mě potěšila, podle mě jsou vítězové všichni, kdo byli navrženi společně se mnou.

Vloni jste se v Olomouci zúčastnila mistrovství světa vozíčkářů a tělesně postižených. Počítala jste ve skrytu duše s tím, že byste mohla získat medaili?

Ano i ne. Spíš jsem v to tajně doufala. Moje nejlepší časy celkem odpovídaly medailovým pozicím, ale rozhodně jsem si nemyslela, že se na stupně vítězů postavím hned třikrát. Byla jsem z toho moc nadšená, brala jsem to jako satisfakci za všechny ty tréninky. Samotná příprava na mistrovství byla skvělá, jsem moc vděčná trenérovi Jiřímu Dubovi, že byl ochotný věnovat se mi ve svém volném čase. Trénovala jsem hlavně o prázdninách, vždy brzo ráno, než bazén otevřeli pro veřejnost. Byla to náročná příprava, ale měla své kouzlo. Není větší romantika než plavat sama v bazénu při východu slunce.

Měla jste v sobě přirozenou touhu závodit, nebo vás k soutěžení přivedli až trenéři?

Myslím, že jsem to vždycky měla tak nějak v sobě, chtěla jsem si dokázat, že mě můj handicap neomezuje natolik, abych nemohla dělat to, co všichni ostatní. Nezačala jsem závodit proto, abych předváděla něco ostatním, ale spíš sama sobě.

Jak se vám daří skloubit tréninky a školu?

Časově je to pro mě poměrně náročné, vloni jsem měla tréninky prakticky denně, někdy ráno, někdy odpoledne, podle toho, jak mi to vycházelo se školou. Přestože mám individuální studijní plán, tak jsem se snažila a snažím chodit do školy co nejvíce, abych nemusela moc dohánět. Mám obrovskou podporu od vedení Slovanského gymnázia.

Jak nejraději trávíte volný čas?

Dříve těch aktivit bylo víc, ale kvůli škole a tréninkům jsem musela koníčky trochu omezit. Když jsem byla mladší, chodila jsem do sboru, do kurzů keramiky, kreslila jsem. Dnes mi zůstal fotokroužek a příprava na budoucí studium architektury. Ale po zdravotních problémech, které jsem v poslední době měla, je pro mě teď na prvním místě rozhodně škola.

Jak dlouho už se o architekturu zajímáte?

Hodně dlouho, už někdy v šesté třídě na základní škole jsem měla jasně vytyčený cíl a směřovala jsem k architektuře. Ráda bych se dostala na České vysoké učení technické do Prahy a věnovala se studiu bytové architektury. Ale to je budoucnost, důležité je zvládnout příští rok maturitu.

Čím je pro vás plavání?

Relaxace a zábava. A hlavně dobíjení pozitivní energie. Potkávám spoustu lidí, kteří mě znají zase trochu jinak než spolužáci ve škole. Vědí, že i když jsem na tom fyzicky odlišně, tak dokážu to, co všichni ostatní. Jejich pozitivní přístup mi moc pomáhá. Pořád mám cíl dostat se na paralympiádu, i když kvůli zdravotním problémům se mi teď trochu vzdálil. Ale těší mě i malé každodenní radosti.