Pionýři. To byli takoví malí komunisti

Na to, jak se žilo před dvaceti lety, když byli jejich rodiče asi tak malí jako oni, se redaktorka Sedmičky zeptala šesti školáčků. Odpovídali druháci z táborské Církevní základní školy Orbis-Pictus: Ester Kocábová (7 let), Lia Horváthová (7), Veronika Urbanová (7), Antonín Cába (8), Vojtěch Mrkvica (8) a Adam Libor Kadeřávek (7).

Jak to před dvaceti lety vypadalo ve škole?

Vojta: Děti měly dřevěný penály. A kožený aktovky. No a bylo to asi docela stejný. Já už si to moc nepamatuju.
Antonín: V těch penálech byl inkoust. A musela se nosit pera na inkoust. A dřevěná pravítka.
Ester: Na lavicích byly nádoby. Tam se lil inkoust. A každý měl někdy službu, aby ho dolil.
Adam: Myslím, že byly dřevěný lavice a učitelé měli dřevěný ukazovátka a svítilo se lampama na olej. Veronika: Někdy děti dostávaly pravítkem přes ruce. A chodily v dřevákách.

Jak lidé cestovali?

Lia: Nejezdily moc auta. Jezdily kočáry a koně. Nebo ne? Antonín: Jezdily auta. Ale starodávný. Třeba trabant. Lia: A citroën. Antonín: A škodovky. Adam: A vlaky měly dřevěný sedadla a byly v nich jídelní vozy. A jezdily na uhlí a táhly je lokomotivy. Takhle si to myslím. Viděl jsem to v Milevsku. Lia: A ty lístky cvakal pán cvakátkem. Byly kartónkový.

Tábor byl stejný? Nebo se nějak změnil?

Vojta: Některý domy tu nebyly. Jenom ty na Starém Městě. A sídliště nebyly. To vůbec. Jen Staré Město a sokolovna. Lia: Já ráda chodím na Sady. A ty byly stejný. Ester: Ale nebyly tam hřiště a prolézačky. Jen stromy. Adam: A Housův mlýn fungoval. Byl tam mlynář. Vojta: Ze sokolovny byla nemocnice. Leželi tam vojáci. A na Palcátu nebyly čínský písmena.
Antonín: Taky tu nebyly Kauflandy, Tesca. Vojta: Nakupovalo se v malých obchůdcích. Jako třeba U Ševčíků na Starém Městě. A ten chodník u Jordánu tu rozhodně nebyl.
Ester: U nás je velký parkoviště. To dřív nebylo. Stála tam synagoga. Vojta: Nebyl ani táborský bazén. Chodilo se na plovárnu. Adam: Já myslím, že na barácích byly černobílý omítky. Lia: Náměstí bylo docela stejný. Ale nebyly všude parkoviště a auta jako teď. Adam: A pod Parkány bydlel kat.

Kam se jezdilo na dovolenou?

Vojta: Lidi jeli do kempu. Nebo jen tak do přírody. Vzali si tank. Né teda. Já jsem se spletl. Spletl jsem se. Ne tank. Spacák. Krosnu. A tak. Tank si nevzali vůbec. Antonín: Na chaty se hodně jezdilo. Ester: Do přírody k rybníku. Možná, že někdy mohli i do Chorvatska.
Vojta: Někam se jet nemohlo. Některý státy to zakázaly.
Antonín: Mohlo se jezdit do Česka a do Slovenska. Tam to bylo dovolený. Protože Česko a Slovensko bylo spojený.

Co bylo moderní? Jaké oblečení, hudba?

Veronika: Nosily se hodně kožichy. Vojta: Jako má Lia.
Adam: A hodinky. Takový starý. Zajímavý. Lia: A nehrála Radúza. Adam: Poslouchala se polka. Veronika: A Madonna. Vojta: A takový ten zpěvák, co hrál v Noci na Karlštejně, jak nedávno zemřel.
Veronika: A Karel Gott.

Jaké věci se nedaly sehnat?

Antonín: Nebylo tohle (ukazuje na diktafon). Lia: A mobily. Antonín: Počítače, notebooky, sbíječky, vrtačky. Veronika: Nebyly ani batohy, ale jenom takový tašky látkový. A košíky. Lia: A síťovky. V nich se nosil chleba, máslo, nákup. A možná ne takový malý věci. Ty by tam mohly propadnout. Veronika: Nemylo se houbičkou, ale hadříkama nebo drátěnkou.

Kdo tady vládl?

Vojta: No ten. Masaryk. Antonín: Rudolf Čtvrtý. I když to asi ne. Veronika: Mě něco napadlo. Žižka. Lia: Dnes vládne Václav Klaus. Předtím vládl Havel. Možná, že byl moc mladej ale. Vojta: Podle mě vládl ještě prezident Klaus. Havel ne. Já vlastně ani nevím, kdo to je.

Slyšeli jste někdy o tom, že tady vládli komunisté? Co to znamenalo?

Veronika: Nemohlo se do kostela.
Vojta: A v tý době byli zakázaný skauti. Ale nějací teda byli. Ale nemohli nosit uniformu. A pionýři. To úplně naopak. Ti mohli být. To jsou takoví malí komunisti jakoby. Antonín: Hodně chlapů muselo cvičit, kdyby začala válka. Veronika: Zakazovalo se něco kupovat. Bylo málo věcí. Lia: Lidem se špatně žilo. Nějaký lidi měli zakázaný psát knížky. Komunistům se nelíbilo, co píšou.
Veronika: Někdo chtěl něco napsat do novin a už ho brali do vězení. Zlobili se na něj.
Lia: A učila se ruština.