Ozdobíš si třeba syna, slýchá Jedličková

Vyrostla štíhlá jedlička, zpívá si Mrazík ve známé ruské pohádce. A zpívat si to může každý den i Jaroslava Jedličková z Liberce. Doma má totiž doma hned čtyři Jedličky – manžela a tři děti. A dvě z nich docela velké – nejstaršímu Lukášovi je už čtyřiadvacet, mladší Zuzaně jedenadvacet. Malou jedličkou by mohl být Matouš. Tomu je teprve osm.
„Vždycky před Vánocemi mi říkají známí: Ty to máš dobré, nemusíš si dělat starosti se stromkem. Prostě si jednoho z nich ozdobíš,“ směje se Jedličková. Stromky ale chodí kupovat a hlavně jedličky. „No, párkrát jsme měli stříbrný smrček, ale to taky není od věci. Říkám tak totiž manželovi, když mě naštve,“ přiznává Jaroslava Jedličková.

Jedlička versus Smrček

S mužem se poznali na učňáku. Komunisté ji nepustili studovat, a tak se chtěla stát aspoň písmomalířkou. „Šoupli nás mezi lakýrníky a malíře pokojů. A tam chodil taky můj nynější muž. Tři roky jsme se nesnášeli, nadávali jsme si a občas se i prali. Neřekla jsem mu jinak než Smrčku. A zůstalo mi to dodnes, ale jen když mě rozzlobí,“ vysvětluje Jedličková. V posledních dvou letech ale pravý stromek nekupovali. Dostali od známých umělý. Letos už se zase chtějí vrátit k tradici. A bude to jedlička. „Vybrat ji ale musím já. Jednou jsem pro stromek poslala manžela a přinesl opelichanou chudinku. Pak musel naroubovávat větvičky, abychom měli na co věšet ozdoby,“ poznamenává.
Vánoce u Jedličků se nesou ve znamení her. A návštěv. Většinou u stolu nesedí jen nejužší rodina. „Vždycky někdo přijde. Jednou se nás sešlo jedenáct, což je v paneláku docela problém. Zpíváme koledy a hlavně hrajeme hry. Máme svoje oblíbené – například twister. To se jednotliví hráči rozkládají různými končetinami na barevná kola. Kdo to neustojí a spadne, vypadává. Občas z toho vzniká slušný propletenec rukou a nohou. A hlavně je to náramná legrace,“ popisuje Jedličková.
Pro letošní Vánoce přichystala rodině hru novou. Šipky. „Hráli jsme je v létě na dovolené. A nadchlo nás to. Tak jsem koupila elektronické. Už se nemůžu dočkat Štědrého večera,“ těší se Jedličková.

Když Svatí jdou

Provokovat okolí, přesně to baví nastávající maminku Irenu z Jablonce nad Nisou. A vůbec největší kousek se jí povedl tím, že se vdala. „Když jsem se vdávala poprvé, stala se ze mě Svatá. Podruhé jsem si vzala za muže Malého. Schválně jsem si nechala obě příjmení,“ vysvětluje Irena Malá Svatá. S původním partnerem si často dělali legraci, že je jejich rodina i s dcerou svatá trojice.
„Ten, kdo je věřící, bral naše jména hodně vážně. Třeba moje maminka jednou chtěla po faráři, aby sloužil mši za rodinu Svatých. Farář nechtěl, tak jen prostě požehnal nějaké rodině,“ vypráví Malá Svatá. Jiní lidé to zase považovali za požehnání, že jsou Svatí. „Ti kdo mě ale dobře znají, se tomu spíš smějí. Vědí, že rozhodně nejsem žádné zlatíčko, žádná svatá,“ směje se mladá maminka.
Své příjmení prý nenáviděla bývalá švagrová Ireny. „Neměla ho ráda, a tak se nadšeně hned v osmnácti letech provdala, jen aby je mohla změnit,“ doplnila Svatá. Sama je zvědavá, jak to s ní a jejím vztahem k příjmením bude za několik let. „Až mi bude osmdesát, bude to znít blbě, když budu Malá Svatá,“ dodává.

Kapr u Rybových? Jasně

Tereza Rybová se na štědrovečerního kapra a rybí polévku těší, i když právě v jejich rodině by mohla tahle tradice zavánět malinko kanibalismem. „Máme klasického obalovaného kapra a nikomu to nepřijde,“ přiznává. Její rybí jméno jí spolužáci a kamarádi předhazovali hlavně v dětství. „Vysloužila jsem si Rybku nebo taky Rybanu s tvrdým y. Ale mně se to moc nelíbilo. Mám radši, když mi říkají mým vlastním jménem,“ říká Rybová. Teď už s rybničními přezdívkami potíže nemá. „Nějak to pominulo, asi to patřilo jen k základce,“ míní dívka. Je jí dvaadvacet a studuje v Liberci na univerzitě. „Dokončila jsem bakaláře na mezinárodním obchodu a teď jsem přechodně na textilce, ale chci si ještě dodělat magisterské studium na svém původním oboru,“ vysvětluje Rybová.
Nyní už myslí hlavně na blížící se Vánoce. Kromě tradiční ryby k večeři dodržují Rybovi i další zvyky.
„Přes den se postíme a máme k obědu jen polívku. A taky u nás nesmí na Štědrý den viset prádlo. Může to přinést úmrtí v rodině,“ objasňuje Rybová.
K Vánocům patří ještě Rybova mše. „Loni jsem na ní byla a letos nejspíš půjdu znova. Když se řekne Vánoce a moje jméno, vybaví se mi právě nejslavnější česká mše od mého jmenovce. Příbuzní ale nejsme. Škoda,“ dodává Rybová.