Ostuda města? Spíš bolavá rána, která se jen tak nezahojí

Mladá Boleslav, místo, kde se zalíbilo už Slovanům, není jen „šumné“ město s významnými architektonickými památkami. Má i svá bolavá místa a není jich málo.

Smutné panorama

Každý, kdo přijíždí po staré výpadovce od Prahy, může vidět majestátní panorama s hradbou středověkých měšťanských domů po boku. Tedy téměř majestátní. Hrad se po letech podařilo Muzeu Mladoboleslavska dostat do slušného stavu, mnohé z někdejších honosných měšťanských domů však Boleslavi příliš čest nedělají.
„Ten pocit bezmoci bych nikomu nepřál. Za soukromé majitele samozřejmě nemůžeme řešit jakékoliv finanční problémy. Jisté pobídky v historické části města tu však v minulosti byly. Legislativa nám nedává možnost zasáhnout, byť by nemovitost jakkoli ubližovala vzhledu města,“ říká primátor města Raduan Nwelati. Také on má své tipy, co by se mělo změnit. A není jich málo.
Z úřední moci může však zakročit jen v případě, že je objekt kulturní či technickou památkou. Nebo když jeho stav ohrožuje okolí. I v tomto případě však bývá cesta k nápravě hodně trnitá. Soudní vymáhání práva může trvat i celé roky.

Příběh „dvojky“

Nejen primátora, ale snad všechny Boleslavany, jimž není lhostejný osud města, trápí „dvojka“. Dům číslo dvě v těsném sousedství hradu. V novodobé historii neměl na majitele štěstí. Jeho historie přitom sahá do středověku. Uvnitř jsou krásné klenuté místnosti. Poslední nákladnou přestavbu zažil v 18. století. Pak už jen sloužil. Bydlelo se v něm ještě  v osmdesátých letech minulého století. Mladoboleslavská rodina Límanových, které byl dům zabaven po roce 1948, ho po restituci prodala. Společnost Art Production Key měla s nemovitostí velké plány. Stihla však položit jen novou střechu. I kvůli ní se hodně dohadovala s památkáři. Nakonec dům prodala. A stejně i další majitelé.
„Nebylo to nic příjemného. Bez jakékoli dohody a bez povolení nám na nádvoří hradu jezdily bagry a další technika. Také jsme se nestačili divit, když dělníci zničili původní kamenné ostění. Snad se konečně vše obrátilo k lepšímu. Dům koupila společnost, která tu chce vybudovat byty a komerční prostory. Po dvaceti letech je to první majitel, který se chová seriozně a kuturně. Jen aby měl dostatek financí,“ říká ředitel Muzea Mladoboleslavska Luděk Beneš.

Plány dusí peníze

Peníze bývají nejčastějším důvodem, proč se majitelé o nemovitosti řádně nestarají. „Rozhodli jsme se zrekonstruovat dům z roku 1927. Nemá zvláští hodnotu, ale chtěli jsme, aby se co nejvíc přiblížil původní podobě. Bylo to náročné. Finančně, i po mnoha dalších stránkách. Dopátrat se plánů. Najít vhodného architekta i firmu, která by byla schopná provést práce podle našich představ, bylo nad lidské síly,“ líčí své zkušenosti Pavlína Rábová. V podobné situaci se ocitne asi každý, kdo chce rekonstruovat starý dům. Pomoc sice nabízí magistrát i Muzeum Mladoboleslavska. Peníze i vlastní práce však zůstanou na investorovi. Lidé se hodně ptají na bývalá kasárna. Od chvíle, kdy je opustila sovětská vojska, chátrají. Někde jsou už i probořené stropy. „Město objekt prodalo před dvěma lety. Projekt luxusního hotelu, s nímž počítal nový majitel, odpovídal lokalitě. Bohužel v tuto chvíli nemáme žádné možnosti, jak záměru pomoci. Jeho situaci v době krize musíme chápat,“ říká mluvčí magistrátu Hana Koišová.
Jediným chátrajícím objektem v majetku města je Poplužní dvůr. Z někdejší honosné usedlosti je teď ruina. Pokud se podaří získat peníze od Evropské unie, mělo by tu v budoucnu vzniknout mezinárodní vzdělávací centrum s technickou knihovnou. O záchranu druhého nejstaršího technického objektu ve městě bojuje Muzeum Mladoboleslavska. Z někdejších dílen průmyslovky, kde pánové Eisler a Fuchs založili koncem osmdesátých let 19. století továrnu, v níž se později vyráběly motory Excelsior, chce vybudovat novou expozici. Návštěvníkům by se tu představily především zemědělské stroje. Prostor by tu získala i chráněná dílna společnosti Centrum 83.