Operují kutily, pak plní sny transsexuálů
V dřevěných boudách tam lékaři v roce 1915 operovali raněné vojáky. O třicet let později už tam jejich kolegové měli za sebou první plastické operace na českém území. Letos je to přesně šedesát let, co začal v brněnském Králově Poli fungovat Ústav plastické chirurgie při Fakultní nemocnici u svaté Anny. „Brněnská plastika dnes patří k nejvyhledávanějším v Evropě,“ říká její šéf Jiří Veselý.
V čekárně máte plno. S čím sem lidé nejčastěji chodí?
Velkou část tvoří pacienti s kožními nádory, další část jsou pak lidé po úrazech. Řešíme ale i vrozené defekty například na obličeji, rukou nebo genitáliích. Další významná část pacientů, kteří k nám jezdí z celého světa, jsou transsexuálové, kteří chtějí změnit pohlaví. Měli jsme tu takové pacienty z Kanady, Itálie a byl tady i Evropan žijící v Japonsku.
Proč si transsexuálové vybírají zrovna Brno?
Máme dobré reference a je to pro ně levnější. Na rozdíl od jiných pracovišť u nás neodlišujeme české pacienty a cizince. Všichni musí zaplatit stejnou cenu. Léčit cizince ale není moc výhodné. Řada z nich totiž po operaci vůbec nepřijede na kontrolu, což je samozřejmě špatně. Pak se vrací až v okamžiku, kdy mají nějaký problém, a to už se pak léčí mnohem hůř.
Co se při takových transsexuálních operacích děje?
Nejčastěji se u nás nechávají operovat ženy měnící se na muže. Kromě hormonálních úprav jim musíme odebrat tkáň ze zad a z ní pak vytvoříme pohlavní úd. Od klasického penisu se liší tím, že nervy v něm jsou motorické, zásobující sval ze zad. Jinak řečeno, penis lze ovládat úplně stejně, jako třeba ovládáte ruku nebo nohu.
Jak dlouho už do Brna cizinci dojíždějí?
Už několik desítek let. Podobné operace jsme dělali dokonce i za socialismu, což by zřejmě nikdo nečekal.
Kosmetické úpravy, které jsou dnes velmi populární, jste tehdy také dělali?
Ženám jsme běžně dělali nová oční víčka, upravovali jsme jim uši nebo zvětšovali prsa a obličej jsme vytahovali face liftingem.
Už se v té době ve zdravotnictví používal silikon?
Při zvětšování prsou ne, používali jsme jiné techniky. Když chtěla nějaká žena větší poprsí, odebrali jsme jí tkáň ze zadku. Mělo to vlastně výhodu, protože po operaci jste měli větší prsa a menší zadek. Sice na něm zůstaly dvě podélné jizvy, ale tehdy se ještě moc nenosily vykrojené kalhotky a tanga, takže to ženám zase tak moc nevadilo.
Po kterých kosmetických zákrocích nejvíc touží pacienti dnes?
Je to stále stejné. Zvětšování prsou, liposukce, operace nosu. Muži chtějí rozšířit penis. Zájem o kosmetické úpravy se samozřejmě zvýšil, děláme jich asi osm set ročně.
Kromě toho operujete i pacienty, kteří to nezbytně potřebují. Jaké případy se k vám nejčastěji dostanou? Jsou to poranění rukou, hlavy nebo obličeje. Měli jsme tu například třikrát případ, kdy pacienta pokousal medvěd v brněnské zoologické zahradě. To jsou pak těžká zranění, kdy člověku chybí kus tkáně, má velké jizvy a dlouho se dává dohromady. Při nich se projeví přínos mikrochirurgie. Operace jsou díky ní mnohem jednodušší, než když jsme ji ještě nepoužívali.
Jak se dříve bez mikrochirurgických metod operovalo?
Pokud šlo například o defekty kůže, museli jsme tkáň po etapách získat z takzvaného laloku, což je tkáň ze sousední nebo vzdálenější části těla. Tento lalok se pak našil třeba na předloktí a postupně si zvykal na to, že bude umístěný někde jinde. Lidé museli mít našitý lalok třeba tři měsíce, což jim samozřejmě komplikovalo život. Dnes už jsme schopni transplantovat kůži jednodušší cestou, tím, že mikrochirurgicky sešijeme cévy a nervy.
Operujete často neopatrné domácí kutily?
Samozřejmě. Máme tu většinou amputace prstů nebo rukou při práci na cirkulárce či s jiným strojem. Důležité je, aby lidé v takové chvíli zachovali klid. Musí prst nebo ruku najít a dát ji do chladu. V žádném případě ale ne do mrazáku nebo do ledu. To by totiž tkáň zmrzla a už bychom ji neoživili.
Čím může být plastická chirurgie v budoucnu lepší než dnes?
Bylo by skvělé, kdyby se v tkáňovém inženýrství podařilo vypěstovat orgán, třeba ucho. A aby tyto metody byly dostupné. Přestože dnes už jsou vědci v tkáňových bankách schopni vypěstovat kůži, je to velmi drahé a pořád se nám více vyplatí, když vezmeme kůži přímo pacientovi.
