Olomoučtí Lioni pomáhají deset let
Osobnosti, které jsou členy olomouckého Lions Clubu vyznávají motto We serve, tedy Sloužíme. Už deset let se tato organizace snaží pomáhat lidem, kteří to potřebují. Práce v klubu je dobrovolná a nezištná. Ne každý se ale může stát Lionem.
„Funguje to tak, že někdo ze stávajících členů klubu přijde a řekne: mám kamaráda, který by měl zájem stát se Lionem. Představí ho ostatním a pak v jeho nepřítomnosti hlasujeme o tom, jestli ho přijmeme za kandidáta. Pokud ano, tak mu běží půlroční lhůta, kdy se ukáže, jestli o to členství opravdu stojí. Po téhle lhůtě hlasuje klub o jeho přijetí,“ popsal prezident olomouckého Lions Clubu Zdeněk Svozil. Pokud by se nováček nezamlouval byť jen jednomu z hlasujících, má smůlu. „Důležité je, že pro musí být všichni členové,“ upozornil Svozil. Členy klubu jsou například první porevoluční primátor Milan Hořínek, někdejší šéf fakultní nemocnice Jaroslav Vomáčka nebo dlouholetý ředitel Moravského divadla Václav Kožušník.
Ke vzniku olomouckého klubu došlo v lednu 2001 v baru Osa, teď se jeho členové scházejí o pár metrů dál, v restauraci Arigone. Vždy první čtvrtek v měsíci tu mají vyhrazený stůl. „Naše běžná schůze není žádné velké úřadování, bereme to docela s humorem. Ale myšlenka někomu pomáhat je na každé schůzi přítomná. Někdy pracujeme dvacet minut, někdy hodinu. A pak sedíme třeba do deseti hodin do večera a bavíme se o všem možném,“ uvedl Svozil. Například před šesti lety přišlo vedení klubu s nápadem získat peníze pro postižené prodejem vánočního punče na Horním náměstí. Dnes patří lionský punč k nejvyhlášenějším, což dokazují i tržby. „Za minulé vánoční slavnosti jsme vydělali dvě stě osmdesát tisíc, což je úžasná částka,“ zdůraznil Svozil. První rok jsme zkoušeli i sami prodávat, ale zjistili jsme, že na to nemáme vlohy, takže jsme to přenechali zkušenějším prodejcům,“ vysvětlil Svozil.
K dnešnímu dni má olomoucký Lions Club sedmadvacet členů. Každý z nich se snaží přijít s návrhem, komu z potřebných se dá pomoci. „Jsou mezi námi lékaři z fakultní nemocnice, kteří často přicházejí s konkrétními podněty a tipy. V první řadě se snažíme pomáhat zrakově postiženým, kterým nejčastěji kupujeme speciální počítače. Na schůzi se o návrhu konkrétní pomoci hlasuje, když je většina pro, tak návrh projde. Třeba vloni jsme odhlasovali příspěvek na vybudování výtahu pro vozíčkáře nebo jsme koupili pračku mamince dvou postižených dětí. Pravidelně se scházet s přáteli a k tomu ještě páchat dobro mi přijde fajn,“ shrnuje Svozil.
