Očipuj, zamkni, hlídej. Na Táborsku za půl roku zmizelo sto kol

Než si Dragan Žďánský koupil v prodejně pár drobností, přišel o kolo za padesát tisíc korun, které nechal stát venku. „Celou dobu jsem na něj zevnitř viděl. Došel jsem až k pokladně u východu a pořád tam stálo. Když jsem ale zvedl oči od peněženky, bylo pryč,“ jen nerad vzpomíná muž.
Jeho případ není ojedinělý. Cyklisté navíc dávají zlodějům v létě víc příležitostí. Nejvíce kradených kol se podle policejních zjištění v současnosti prodá přes internet, který zlodějům i překupníkům dokáže zaručit dostatečnou míru anonymity. Kradená kola se prodávají také v bazarech a klasicky po hospodách. Koupit kolo, jehož pořizovací hodnota byla třeba dvacet tisíc korun, za deset či pět tisíc korun je pro některé lidi stále lákavé. „Kdybych jistě věděl, že je kolo kradené, nekoupil bych si ho. Byl bych z toho nervózní. Na druhou stranu i o této možnosti jsem přemýšlel, když mi ukradli kolo za padesát tisíc. Jít si koupit nové za stejné peníze, se mi tehdy vůbec nechtělo,“ říká Dragan Žďánský. Nakonec si nové kolo koupil, ale za podstatně méně peněz.
Kde není poptávka není ani nabídka, myslí si policejní mluvčí Miroslav Doucek. „Pokud by lidé nekupovali zboží s neprokazatelným původem, kdy je podezření, že může pocházet z trestné činnosti, méně by se kradlo,“ myslí si Miroslav Doubek. Upozorňuje na to, že málokterý zcizený bicykl najde kupce ve stejném místě, kde zmizel.

Celoroční zájem

„Kolo prodají na druhém konci republiky, nebo rozmontují a prodají na díly, aby ho pak další smontovali tak, že ho ani původní majitel nepozná,“ říká. Za první pololetí letošního roku ukradli zloději v Táboře celkem sedmadvacet kol, v Sezimově Ústí devatenáct a v Soběslavi šestnáct. Celkem to i s přilehlými obcemi vychází na bezmála sto ukradených kol.
„Kola se kradou celoročně, nejvíce případů ale řešíme samozřejmě teď, kdy je sezona,“ vysvětluje Doubek. Podle něj jsou dva druhy krádeží. Kolo buď zmizí proto, že se někdo chce svézt, takoví zloději věc následně někde pohodí, anebo jsou kola kradená takzvaně na kšeft. To může být i případ vykradené cykloprodejny v Táboře, kde si zloději odnesli jen dvě nejdražší kola a ostatní nechali stát.
Bicykly nejčastěji mizí ze sklepů panelových a činžovních domů. Sídliště nad Lužnici prý hraje v tomto ohledu prim. Kola se kradou ale také z garáží a zahrad rodinných domů a samozřejmě i z míst, kde je majitelé odstavili třeba jen na moment někde na ulici. „Posledním trendem jsou krádeže na vesnicích, kde lidé nejsou ještě tak naučení věci zamykat,“ říká Doubek. Vedle krádeží kol je problém i odhalení zlodějů. Potíž při jejich hledání spočívá podle Doubka v tom, že jakmile není krádež oznámena okamžitě, takřka ve stejný moment, kdy se odehrála, šance na dopadení zloděje jsou minimální.
„Chybí takzvaná horká stopa. Běžné jsou i případy, kdy nám lidé ohlásí krádež kola ze sklepa s tím, že nevědí, kdy se krádež stala, protože do sklepa nechodí zase tak často,“ tvrdí Doubek.

Plná garáž kol

Statistiky objasněnosti krádeží kol policii zlepšují hlavně takzvané velké rány. To jsou případy, kdy narazí na někoho, kdo krade kola ve velkém. „Stalo se nám, že jsme zajistili garáž, v níž bylo hned několik desítek kradených kol, což je velký úspěch,“ říká Doubek s tím, že takové případy jsou ale spíš ojedinělé, protože kradená kola velmi rychle mění majitele, a to v celé republice. „Setkání s policií bylo dost šílené. Když mi kolo ukradli, šel jsem na služebnu, tam se mě nejdříve zeptali, jestli mám občanku. Když jsem jim řekl, že nemám, ale že mi před pár minutami ukradli kolo, ať něco dělají, zeptali se mě, jestli jsem měl kolo pojištěné. Když jsem jim rozčíleně řekl, že tyhle věci nejsou zrovna teď důležité, protože mi tam a tam před pár minutami ukradli kolo, zeptali se mě, jak to, že nemám občanku. Dodali, že pokud hodlám pokračovat stejně rozčíleně dál, nechají si mě na služebně,“ popisuje svůj zážitek se státní policií Dragan Žďánský.
Miroslav Doubek tvrdí, že obdobné případy nesvědčí o tom, že by policie neměla zájem ukradená kola řešit. Jenom ilustrují, co je v takovém případě povinností mužů v uniformě. „Policista musí vždy sepsat protokol, to je jeho povinnost. Avšak zdůrazňuji, že pokud je ohlášená aktuální krádež, jiný policista okamžitě sleduje kamery, jestli se na nich pachatel nevyskytuje, a další policista upozorní hlídky v okolí místa krádeže,“ vysvětluje Doubek. Předcházet krádeži kol jde velmi obtížně, pokud si člověk kolo sám dostatečně nezabezpečí. Přesto ale vznikají různé registry, v nichž se kola evidují pro jejich snazší vypátrání. I to má ale svůj háček. Majitel kola musí kolo sám do takové registru zapsat. Což ne všichni udělají. Jednou z posledních novinek je čipování. Majitel kola si koupí speciální sadu s čipem, který umístí do rámu, a kolo pak zanese prostřednictvím internetu do registru. „Tento systém je využívaný hlavně v Českých Budějovicích, kde má městská policie speciální čtečky právě na tyto čipy. Do budoucna by těmito čtečkami mohla být vybavená i městská policie, případně i státní policie Tábor,“ říká Doubek.

Čip v rámu

Velitel táborských městských strážníků Petr Svoboda tvrdí, že jeho mužstvo touto čtečkou disponuje. Takřka vzápětí vyjmenuje důvody, proč je celý systém, stejně jako mnohé jiné, spíš na obtíž, než ku prospěchu. „Pokud bychom měli kontrolovat cyklisty, abychom odhalili, zda náhodou nejedou na kradeném kole, musíme je zastavit, požádat o sundání sedlové trubky, protože teprve pak čtečka přečte, zda je kolo očipované,“ říká Svoboda. Podle Svobody takový postup nepatří zrovna mezi neschůdnější. „Dovedete si představit, že bychom takto zastavovali každého cyklistu, kterého uvidíme, a nutili ho k tomu, aby nám rozebral své kolo, abychom my mohli zjistiti, zda není náhodou kradené? Asi těžko.“ Práci zlodějům znesnadní, když jim majitelé připraví více překážek. „Lidé by měli dbát i na to, aby zamykali vchodové dveře do budov, kde bydlí. Měli by zamykat sklepy a kolárny, a na těchto místech mít zároveň kola pod zámkem,“ vysvětluje Doubek. Když zloděj ukradne kolo za více než pět tisíc, nebo krádež kola spojí s vloupáním, jedná se o trestný čin, za který hrozí až dva roky odnětí svobody. Když se ale zloděj nikam nevloupá a cena kola je pod pět tisíc korun, jedná se o prohřešek, který řeší městská přestupková komise. „Já osobně si nepamatuju, že bych kdy řešil zloděje kol. Vím, že jednoho řešila kolegyně, ale to už jsou dva roky nazpátek,“ vysvětluje Jiří Zenkl z přestupkového oddělení města Tábor. A dodává, že to ukazuje na to, že buď se kola nekradou, nebo se jejich zloděje nedaří chytat.