Nostalgie

Stojím u vchodu do letního kina, s rukou prostrčenou mříží, za kterou už nezahrají žádný film. Dávno tu totiž běží jiný snímek, místo herců v něm figurují odpadky a po divácích zbylo jen lhostejné publikum rozpadajících se sedadel. A přece když zavřu oči, vidím něco jiného. Je mi osmnáct, u dveří se tlačí hloučky lidí, v rukou cigarety a krabicové víno. Během promítání bývají občas hluční, ale nám to zas tak nevadí. Anebo prší, a tak se chumláme do dek a ještě více se tiskneme k sobě… Park Háječek je pro mě stále nejmagičtější místo v Budějovicích. Zvlášť s jeho havrany a bezdomovci. Je to tak trochu divočina uprostřed civilizované nudy. Pro řadu Budějčáků navíc spjatá s nostalgií. Letního kina je škoda. A pokud by došlo i na Kotvu, byla by to škoda tuplovaná, i když mi připadá, že se v poslední době taky hodně zkomerčnělo. Zbylo by nám pak multikino, krabice, kde smrdí popcorn a coca-cola. Pokud by k tomu došlo, asi bych dal před kinem častěji přednost návštěvě Háječku, poslouchat havrany.