Noc plná vášně nebo rozvod. I tohle může popelnice prozradit

Je šest hodin ráno. Z areálu klatovského odpadového hospodářství vyjíždějí tři popelářské vozy. Posádky toho mají před sebou opravdu hodně. Musí projet sídliště i okolní obce. Spousta kluků snila o tom, že bude jednou dělat popeláře.

Na první pohled to sice není příliš lákavé povolání, ale dětem učaruje především to, že popeláři mohou stát na stupačce zadní části vozu. Jenže tahle práce není jen o stupačkách. Vlastně sami popeláři tvrdí, že taková jízda nemusí být příjemná. V zimě na stupačce mrzne a v létě pálí slunce. Přesto tu skryté kouzlo je, i když není zrovna nejčistší a nejvoňavější.

Tuny odpadu v popelnicích a kontejnerech prozradí mnohé z charakteru lidí. O některých dokonce i to, jestli mají před rozvodem. Redaktor Sedmičky se vypravil po stopách popelářů a kromě toho vzal na sebe roli i těch, kteří popelářům práci komplikují. Nacpat do popelnice nebezpečný odpad? Bez problémů. Kde není žalobce, není soudce. Akumulátory nebo plechovky od barev totiž nikdo z kontejnerů vyhrabovat nebude.

Třídí? Jak, kdo

Obaly od potravin, papíry, igelitové pytle plné běžných odpadků z domácnosti. Je tady i roztrhané tričko, nedojedená čokoláda, pytlík plný nedopalků nebo použité kondomy. To je nejběžnější obsah kontejnerů v sídlištích. Kontejnery jsou někdy jako kávová sedlina. O člověku prozradí i to, kolik bere v práci, jak vypadá jeho rodina nebo co si stahoval z internetu. Mezi běžnými odpadky jsou totiž i výplatní pásky, fotografie, dokumenty vytisknuté na domácí tiskárně, ústřižky od složenek nebo výpis z bankovního účtu. Stejně tak kontejnery vypovídají o tom, zda patří celému sídlišti nebo ho využívá jen určitý typ lidí nebo firma.

Zatímco kontejnery v tržnici jsou napěchované papírovými obaly od levného textilu, před školní jídelnou obsah říká, že sem vynášejí odpadky jen kuchařky. Jenže je tu i něco, co sem nepatří. Redaktor prozkoumal zhruba deset kontejnerů a popelnic ve městě. Zhruba třetina z nich skrývala i to, co by lidé měli likvidovat jako nebezpečný odpad.

„Když je to něco velkého a kluci na to náhodou narazí ještě před vyklopením do auta, tak to samozřejmě protřídí. Ale jinak to končí s domovním odpadem na skládce a tam už se v tom nikdo nepřehrabuje,“ vysvětluje ředitel odpadového hospodářství Vladimír Král. Vybité tužkové baterie, rozbitá drobná elektronika nebo plechovka od oleje. To všechno vyhodili obyvatelé Klatov do kontejnerů už začátkem týdne. Ve středu se situace opakovala. „Podobné je to i v případě barevných kontejnerů na tříděný odpad. Stačí, aby k plastům někdo vyhodil plechovku se zbytky oleje a téměř celý obsah kontejneru je znehodnocený,“ říkají popeláři.

Město se snaží neustále navyšovat počet kontejnerů na tříděný odpad. Někde to ale nejde. Barevné nádoby mohou stát jen na městském pozemku. Na soukromý si totiž nikdo dobrovolně kontejner nepostaví. Redaktor testoval i bdělost obyvatel některých sídlišť a hromadu odpadků v kontejneru ozdobil autobaterií. Asi za dvacet minut se ke kontejneru blíží důchodkyně s košem. Odklápí víko a bez mrknutí oka baterii zasypává smetím. To se opakuje ještě na dalších dvou místech. Pouze nějaký muž se v Plánické ulici začal rozčilovat: „Kterej blbec to sem zase dal? To snad není možný, co si ti parchanti dovolí,“ láteřil asi čtyřicetiletý muž, ale na to, aby baterii z kontejneru vyndal, neměl dost odvahy a zřejmě ani silný žaludek.

Cennosti v popelnici

Probírat se popelnicemi – to je především denní chleba bezdomovců. Přesto se ale najde spousta lidí, kteří se střemhlav vrnou do kontejneru. Ne, že by hledali něco k jídlu, ale mezi odpadky omylem vyhodili něco cenného. Podle ředitele odpadového hospodářství je tohle poslední šance se s vyhozenou věcí ještě setkat. „Jakmile to vysypeme do auta, je cennost většinou nenávratně pryč. Auto má totiž vlastní lisovací systém, který může věc znehodnotit a najít to pak třeba na skládce – to už je úplně nemožné,“ říká.

Asi před čtyřmi roky takto skončil v popelnici obraz. „Majitelé už se s ním bohužel neshledali,“ dodává ředitel. Naopak odpadkové koše ve městě mnohdy ukrývají kabelky nebo peněženky, které pak končí v rukou městských strážníků. „Několikrát v roce se stane, že v koši najdeme peněženku s doklady. Někdo ji ukradne, sebere peníze a zbytek zahodí do nejbližšího koše,“ tvrdí popeláři.

Ututlat rozvod před zbytkem paneláku je bez hlasitých potyček ještě relativně možné, ovšem kontejner většinou rodinnou Itálii rozkryje. V odpadcích totiž končí dárky nebo si rozhádaná dvojice vzájemně vyhazuje věci. Někdy dokonce i doklady. „Pak nám volají, jestli jsme něco z vyhozených věcí náhodou nenašli,“ směje se Král.

Pod hroty kompaktoru

Auta plná odpadků míří do Štěpánovic na skládku. Tady už se o další zpracování stará kompaktor. To je zařízení podobné válci na úpravu nové silnice, ale válce jsou u této mašiny vybaveny hroty. Ty zajišťují větší tlakstroje na hromadu odpadků. „Kompaktorem odpad hutníme. Po obvodu válce je několik řad hrotů a každá řada jich má 240. Celý kompaktor váží 32 tun, takže s odpadu vznikne poměrně pevná vrstva,“ říká ředitel.