Nejdřív koně a koza, pak politika. To je muž, který drží vládu při životě

V rodném Litvínově patří Milan Šťovíček k nejoblíbenějším politikům. I když s dobou strávenou na radnici stoupá i počet jeho hlasitých odpůrců. Starostou je již podruhé. První zkušenost však skončila sesazením z postu vlastními kolegy.

V průběhu politické kariéry stihl vystoupit z klubu ODS a jeho popularity posléze využil klub Věcí veřejných, který z něj udělal tvář kandidátní listiny. Skvělý tah, který Šťovíčka vynesl do vysoké politiky. Usedá do lavic v parlamentu, ještě nedávno patřil do úzkého vedení VV a dvakrát se o něm již mluvilo jako o horkém kandidátu na post ministra školství. Pokaždé odmítl.

Dnes jste podle některých jedním ze tří mužů, na nichž stojí vláda. Proč jste se rozhodl ji podpořit?

Každou práci, kterou začnu, se snažím dokončit. Vládní program obsahuje většinu z toho, proč jsem do parlamentu kandidoval. Tedy zachování těžebních limitů, odstranění vyvlastňovacích paragrafů z horního zákona, přímou volbu prezidenta, boj s korupcí nebo kroky proti zneužívání sociálních dávek. Pokud bude vláda naplňovat své programové prohlášení, nemám důvod ji nepodporovat. A jestli něco může této vládě zlomit vaz, pak je to pouze neschopnost či neochota plnit to, co slíbila na začátku svého působení.

Co vám na to řekli vaši straničtí kolegové, a zvláště Vít Bárta? Před jednáním vlády jste s ním měl schůzku.

Dlouhodobě jsem v poslaneckém klubu i ve vedení strany byl odpůrcem různých ultimát, změn postojů či nátlakových akcí. Můj současný postoj proto mohl jen těžko někoho z kolegů překvapit. Rozštěpení klubu považuji za chybu a stejně tak bych považoval za chybu, kdyby tato vláda nedostala šanci dokončit svůj reformní program. S Vítem Bártou mluvím a jednám stejně jako se všemi ostatními v parlamentu a na tom nebudu nic měnit ani v budoucnu. Byl jsem zvolen za určitý volební program a pro jeho naplnění hledám vždy podporu u všech kolegyň i kolegů ve sněmovně.

Jak se vás dotýkají problémy strany, které se nyní na veřejnosti neustále řeší? Neodvádí to pozornost od práce?

Radost z toho rozhodně nemám a byl to také jeden z důvodů, proč jsem rezignoval na funkci ve vedení VV. Věci veřejné platí daň za nezkušenost, za vlastní chyby i za rychlý a velký úspěch, který ve volbách do parlamentu zaznamenaly.

Proč jste se rozhodl zůstat ve VV?

Do sněmovny jsem vstoupil v týmu VV a volební program, s nímž jsme kandidovali, považuji za dobrý a užitečný.

Pokud by vláda padla, co byste předtím chtěl dokončit?

Věřím, že vláda svůj mandát dokončí a že se jí podaří splnit většinu nutných reformních kroků. Mé cíle zůstávají pořád stejné. Zakotvení limitů těžby hnědého uhlí do Státní energetické koncepce, aby se už v našem kraji nesmyslně nebourala další města a obce. Odstranění možnosti vyvlastnit majetky lidí i obcí ve prospěch soukromých těžebních společností, což bohužel pořád ještě umožňuje současný horní zákon. A taky napravit v zákoně o ovzduší chybu, která zrušila poplatky pro velké znečišťovatele. Jsem rád, že Senát vrátil zákon do sněmovny a udělám vše pro to, abychom se co nejvíce přiblížili původní vládní variantě.

Vracíte se na radnici rád, přestože řešíte méně složité věci, nebo je to stejný boj jako ve sněmovně?

Do Litvínova se vracím moc rád. Práce na radnici je v něčem podobná té v parlamentu. Také ve městě musíte hledat kompromisy, přesvědčovat ostatní o svém názoru, umět naslouchat jiným a občas přijmout porážku. Rozdíl je v tom, že tady mám k lidem a jejich problémům nejblíže. Zpětná vazba každého rozhodnutí v radě nebo v zastupitelstvu je téměř okamžitá, většinou velmi otevřená a adresná. Každý, kdo pomýšlí na vysokou politiku, by měl mít zkušenosti z té na komunální úrovni. Jsou k nezaplacení a často mi umožňují pohlížet na práci v parlamentu s potřebným nadhledem.

Dá se vůbec role starosty s rolí poslance a otce početné rodiny skloubit?

Upřímně řečeno, je to náročné, ale zvládnout se to dá. Je to ale často na úkor koníčků a volného času nebo na úkor rodiny. Největší zásluhu na tom asi má moje pracovitá manželka. Domácnost, starost o děti a hospodářství leží hlavně na ní. Skloubit program diáře je zase hlavní úkol mého asistenta, sekretariátu starosty a tajemnice výboru životního prostředí Poslanecké sněmovny. Mám štěstí na dobré a spolehlivé spolupracovníky, a tak to společně zvládáme. Jsou ale samozřejmě dny, kdy toho mám večer až nad hlavu.

Jak vypadá váš program, když jedete do Prahy, a jak, když máte povinnosti v Litvínově?

Nejzajímavější je asi ráno. Když jsem v Litvínově, vstáváme s manželkou před šestou a moje první kroky míří do stájí. Nakrmím koně a kozu a teprve potom jdu do koupelny. Manželka se postará o děti. Vyjíždím z domu tak, abych byl v sedm hodin na radnici. Potom začne normální režim starosty. 7.30 porada s velitelem městské policie, 8.00 porada vedení města, schůzky, vyřizování stížností a podnětů občanů a podobně. Pokud jedu do Prahy, musím vstávat hodně brzy, někdy i před čtvrtou hodinou. Nejdříve samozřejmě stáje a zvířata, potom koupelna. V zimě čeká odhazování sněhu a pak cesta do Prahy, která vzhledem k počasí trvá autem déle. Pořád se ještě nepovažuji za zkušeného řidiče, řidičák jsem si dělal až v pětačtyřiceti letech. V Praze mě ještě nedávno čekalo předsednictvo a výkonná rada VV, potom poslanecký klub a následovalo zasedání ve sněmovně. Do toho řada jednání, vedení výboru životního prostředí. Když zůstávám v Praze, pak ranní povinnosti kolem hospodářství přecházejí na manželku. Většinou ani jeden z nás nechodí spát před půlnocí.

Jakým přáním vás vaše rodina naposledy překvapila?

Požadavkem na postavení kurníku na chov slepic. Je to jedno z mála zvířat, které ještě nemáme. Pozoruji už delší dobu, že se jim slepice líbí, ale s kurníkem děti překvapily.

Bydlíte ve městě, přesto téměř mimo civilizaci, jaké strasti a radosti to přináší?

Bydlíme v domě, kde jsem se narodil a zdědil ho po rodičích. Postupně ho dáváme do pořádku. Já i rodina se tu cítíme dobře a vidíme spíš to pěkné. Samozřejmě zima v údolí je dlouhá a náročná. Ale člověk si i na tom věčném odhazování sněhu najde něco pozitivního, alespoň se udržuji v kondici. Díky vesnickému stylu života můžeme pracovat na zahradě, chovat zvířata v malém hospodářství a dětem to přináší neskutečné možnosti a mnoho zážitků. To, že bydlím v údolí, kde vstanu a slyším šumění potoka a bukového listí a ptačí koncert, je pro mě k nezaplacení. Jak můžu, tak z Prahy mažu zpátky do Litvínova.

Co vás naposledy potěšilo?

To, že se mně už můj nejstarší syn, devítiletý Václav, snaží s prací na domě pomáhat. Naposled při přípravě dřeva na příští zimu.

A který Litvínovan vás teď příjemně překvapil?

Velmi milé překvapení pro mne, a hlavně pro lidi z Litvínova byla nabídka jednatele společnosti Simona Plast-Technik pana Jana Rotha. Ten nám totiž nabídl zdarma vybudování umělého kluziště v centru města a díky této nabídce můžeme celý květen bruslit na hlavním náměstí. Potěšilo mne také setkání s naší hokejovou legendou Robertem Reichlem. Když jsem sledoval, s jakou vervou, pracovitostí a zápalem se věnuje hokejové mládeži, myslím, že o budoucnost hokeje v Litvínově nemusíme mít obavy.

Myslíte, že někdy dotáhnete boj proti těžařům do úspěšného konce?

To rozhodně není o jednotlivci, ale o názoru a postoji většiny místních lidí. Jsem přesvědčen, že pokud další těžbu za limity nepřipustí ti, kteří zde žijí a mají tady své domovy, potom žádný demokratický právní stát nemůže limity prolomit.

Milan Šťovíček

• Narodil se 27. ledna 1958 v Litvínově.
• Je starostou Litvínova a poslancem Věcí veřejných.
• Je předsedou výboru pro životní prostředí.
• Je ženatý, má dva syny a dceru.
• Po gymnáziu pracoval v okresním muzeu jako zoolog, pak vystudoval pedagogickou fakultu obor biologie-pedagogika.