Naplno se věnují studiu a přináší to ovoce. Vylepšují svět

Jedním z nadaných se slibně nastartovanou budoucností je nastávající doktor z textilní fakulty Roman Knížek. Dokázal vyvinout unikátní nanomembránu, která zvýší komfort sportovního oblečení. Konkrétně sportovní bundy, která nepromokne, neprofoukne a člověk se v ní zároveň ani nezapotí.

Na vývoji materiálu pracoval dnes již autor patentu dva roky. Když byl malý, nic prý nenasvědčovalo tomu, že později ohromí odborný svět nějakým vynálezem.

„Vyrůstal jsem v Pardubicích, a tak jsem si přál jako každý malý kluk stát se profesionálním hokejistou. Hrál jsem ho už od školky, a proto jsem ve třetí třídě přestoupil na hokejovou základní školu,“ zavzpomínal Roman Knížek.

Kromě hokejky a puku ho zajímal ve školních lavicích také přírodopis, zeměpis a dějiny. Když vycházel základní školu, jeho kroky vedly do Jablonce nad Nisou, kde začal se studiem obchodu. „Stále jsem hrál hokej, ale pomalu se začala upřednostňovat škola. Začala mne bavit ekonomie a přihlásil jsem se i do středoškolské odborné soutěže. Za svůj projekt Zefektivnění řízení malé organizace jsem tenkrát získal druhé místo v krajském kole,“ popisuje své začátky.

Během středoškolských studií zahájil zároveň také podnikání. „Dodával jsem do obchodů deštníky, pláštěnky a bundy a také jsem přímo v jednom z nich pracoval. Textil mne tenkrát natolik zaujal, že jsem se přihlásil na Technickou univerzitu,“ vypráví Knížek, který následně začal studovat obor Textilní materiály a zkušebnictví. Jedním z předmětů byly také netkané textilie, které přednášel zdejší vynálezce průmyslové výroby nanovláken, profesor Oldřich Jirsák.

„Jeho přednášky mne velmi upoutaly a textilní nanomateriály jsem si následně vybral jako volitelný předmět,“ popsal Knížek, který se v té době začal více zajímat o textilní nanotechnologie.

Při diplomové práci padlo rozhodnutí na polopropustné nanovlákenné membrány v oděvnictví a začal je vyvíjet v univerzitní laboratoři. Ve vědecké dílně trávil celé měsíce.

„Byl jsem tam každý den a neexistovaly pro mě ani prázdniny. Musel jsem provést stovky až tisíce nejrůznějších pokusů a měření,“ přiblížil.

Během vývoje také překonával některá úskalí. Potýkal se například s nedostatečným vybavením laboratoře, kde chyběla některá zařízení, která ke své speciální práci potřeboval.

„Musel jsem shánět spolupráci i s dalšími textilními firmami. Jako příklad bych rád uvedl dnes již bohužel zaniklou libereckou firmu Interlana. V ní jsme vyřešili celou jednu část průmyslové výroby,“ popsal a zároveň dodal, že největším problémem k následnému řešení bylo, jak novou látku vyprat, aby neztratila některou ze svých unikátních vlastností.

Po všech peripetiích spatřil světlo světa zcela ojedinělý textilní materiál. Větru odolá ze sta procent a vodní sloupec se ho nedotkne, ani když je vyšší než padesát pět tisíc milimetrů. Zároveň odvádí zcela bez problémů lidský pot. Má v praxi všestranné využití, kromě sportu jej mohou používat také třeba vojáci.

Začátkem roku získal výrobek prestižní ocenění na mezinárodní outdoorové výstavě v Mnichově a velký obdiv také sklidil na další letošní výstavě, tentokrát v Japonsku. Na svého syna, který je nyní už nejen studentem, ale i společníkem firmy, která uvádí inovaci do praktického života, jsou pyšní i jeho rodiče. „Ve studiu i ve všech jeho aktivitách ho podporujeme. Moc mu fandíme a těšíme se, až si sami vyzkoušíme nošení jeho prvního vynálezu,“ uzavřela maminka Miroslava Knížková.

Pacienti se povezou jako ve vatě

Další nadaný student Technické univerzity Ondřej Kohl získal v minulém roce druhé místo v mezinárodní soutěži inovací. Zdokonalil sanitní lehátko, kdy jeho podstavec odpružil a zabudoval do něj tlumení nárazů. K projektu se dostal při vypracovávání své diplomové práce.

„Studoval jsem obor Inovační inženýrství, a tak vylepšení nějakého již stávajícího výrobku bylo jeho podmínkou,“ uvedl Kohl. Jeho zlepšovák by měl pomoci pacientům při převozu sanitkami.

„Například pro zraněného člověka je každá manipulace nepříjemná, bolestivá a někdy i nebezpečná. Díky odpružení a tlumení tolik nebude pociťovat jízdu záchranky na nerovných silnicích nebo na dálnici postavené z betonových bloků,“ popsal. Současného studenta prvního doktorandského ročníku přitahovaly technické obory již odmalička.

Bavilo ho zejména konstruování a práce s počítačem. Když byl malý, přál si být automechanikem. „Nechtěl jsem se učit chemii a biologii, a tak jsem se po základní škole rozhodl jít na střední průmyslovku. Tím už byl dán základní směr a dál už jenom záleželo na dalších studijních výsledcích, abych mohl pokračovat na některé z vysokých škol,“ popsal.

Řekl také, že v současnosti ho zajímá vibroizolace a v budoucnosti by se jí rád věnoval. „Chtěl bych snížit hluk větrných elektráren ve své budoucí doktorské práci, ale zatím ještě nemám zajištěnou spolupráci s žádným výrobcem,“ nastínil své nejbližší plány Kohl.

Na podzim uvítala kladenská radnice čtyřiadvacetiletou studentku Technické univerzity Gabrielu Královou, aby jí mohla předat Cenu architekta Antonína Raymonda. Šlo o první ročník této soutěže, kde měli studující přeměnit starou továrnu v areálu Poldi Kladno nebo navrhnout multifunkční objekt na místním náměstí Svobody.

Vybrala si budovu v Poldovce a dokázala, že z chátrajícího objektu jde udělat originální multifunkční dům. Porotu okouzlily i drobné detaily, jako je zachování industriálních prvků nebo přeměna bývalé vlečky na moderní in-line dráhu pro bruslaře.

„Projekt mi zrál v hlavě asi dva měsíce a pak jsem na něm intenzivněji pracovala zhruba další měsíc,“ nastínila studentka svou cestu k vítězství, díky kterému nyní pobývá na měsíční stáži v architektonickém ateliéru v Tokiu.

Cesta z Tábora přes Liberec do Tokia

„Moc se do Japonska těším a jsem zvědavá. Už týden mám cestovní horečku,“ řekla krátce před svým odletem. Ke studiím architektury ji dovedla láska k výtvarnému umění. „Učila jsem se kreslit a malovat u moldavského malíře v Táboře a chtěla se stát profesionálem. Pak mě začalo bavit přemýšlet více prostorově, zkoumat materiály. Doma mi přibývaly knihy o architektuře. Nakonec jsem se rozhodla pro ni a maluji jen po večerech,“ prozradila.

Kromě výtvarna jsou jejím koníčkem také jazyky. „Před Technickou univerzitou jsem studovala na šestiletém česko-francouzském gymnáziu. Hodně přínosné pro mne byly zdejší výměnné pobyty. Cestování beru všeobecně i ve svém oboru jako velmi důležité,“ svěřila se. Jestli byla nadanou studentkou už na základní škole?

„To asi ne, v té době jsem spíše řešila své extravagantní zelené mrkváče, pro které se mi spolužáci posmívali,“ směje se studentka, která ve svých pracích vyniká, soustředí se na detail stavby a kombinuje zdánlivě protichůdné principy. Její rodiče chtějí postavit chalupu na Šumavě, a tak doufají, že jim ji brzy nakreslí.

„Zatím na to moc nepospícháme, stačí, když to bude během letošního roku,“ řekla shovívavě Jaroslava Králová, maminka studentky. Samotná budoucí architektka pevně stanovený cíl do budoucna nemá, ale jak sama říká, za deset let možná bude dělat něco, co ji v tuto chvíli ani nenapadá, že by dělat mohla.

Studentka již přednáší a vymýšlí zlepšováky

Svou bakalářskou prací zaujala také další výjimečná studentka, tentokrát třetího ročníku Všeobecné sestry Petra Podrazilová. Zaměřila se v ní na prevenci infekce v místech, kam sestry zavádějí kanyly. Dostala za ni nejen drobnou finanční odměnu, ale zároveň byl nápad poskytnut Krajské nemocnici v Liberci.

„Studuji při svém zaměstnání. Už deset let pracuji u lůžka jako všeobecná sestra, a tak vím, že metlou dnešní medicíny je mimo jiných i možná infekce a s ní spojené komplikace. Nahrávají jí nejen pomalý vývoj nových antimikrobiálních látek, ale i tolik diskutovaná zvyšující se odolnost bakterií na podávaná antibiotika,“ objasnila.

I když je na svou školní práci hrdá, typickým studentem se být necítí. „Před třinácti lety jsem maturovala na jilemnickém gymnáziu a pak jsem odešla studovat Vyšší odbornou zdravotní školu v Liberci. Tu jsem absolvovala s vyznamenáním a pak jsem nastoupila na chirurgické oddělení v nemocnici v Semilech,“ popisuje své začátky praxe studentka kombinovaného studia, která zároveň již o svém oboru přednáší a publikuje.

Z chirurgie přešla na internu a zároveň si ještě před Technickou univerzitou rozšířila vzdělání studiem anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče v Brně. Je zářným příkladem člověka, který našel ve své práci možnost seberealizace, a tak i touhu po nových informacích a objevech.

„Nejen vzhledem k mému netypickému studentskému věku si myslím, že další teoretické znalosti pomáhají integrovat zkušenosti z praxe a naopak. I když je občas složité zkombinovat rodinu, školu, práci a koníčky, všem sestrám bych určitě další takové vzdělávání doporučila. Do mého života mi to přineslo kromě již zmiňovaného i mnoho nových přátel a závan pocitu studentských let,“ uzavřela Petra Podrazilová.