Najezte se a zaplaťte, kolik uznáte

Originální občerstvení stojí na křižovatce Jizerské Promenády, u silnice ze Smědavy na Malou Jizerku. Neznalým okolojdoucím nebo běžkařům může připomínat malý lovecký nebo na nářadí určený srub.

Překvapení je o to větší, když přijdou blíž a zjistí, že jde o kiosek s nápoji a trvanlivým jídlem. Dokonce je uvnitř prostor pro posezení hostů. Stůl a lavice na starém koberci, malé okénko do provizorní kuchyně s plynovým vařičem.

V Praze na tento systém restaurace doplatila

„Zde si určuje ceny sám zákazník“ hlásá cedule a nikdo se nestačí divit. S něčím podobným se většina lidí ještě nesetkala. „Podle mne stoupá slušnost lidí spolu s nadmořskou výškou, a tak se vyloženého prodělku neobávám,“ uvedl Zdeněk Joukl, majitel stánku. Zároveň upozornil, že jeho kiosek je v nadmořské výšce přes devět set metrů, a tak vysoko prý nezdvořáci nechodí. Jeho teorie se dá ověřit i na příkladech.

„Obdobný stánek funguje již třetím rokem také v Jeseníkách, ale o ceny stanovené hostem se pokoušel i nějaký podnik v Praze u Pernštýnské věže. Tam to dobře nedopadlo a skončili,“ přiblížil majitel a dodal, že i tady občas lidé zapomenou zaplatit. Údajně ne úmyslně, spíše ze šoku nebo z recese.

Za pivo zaplatil korunu i padesát korun

„Jednou přišel student a za pivo mi zaplatil korunu. Čekal, co udělám. Poděkoval jsem a dal mu na cestu pohlednici. Za čtvrt hodiny se vrátil pro tatranku a za ni mi zaplatil dvacet pět korun. Zároveň se přiznal, že koruna za pivo byla sázka s kamarádem,“ vypráví majitel.

Zároveň doplnil, že se najde více těch, kteří mají tendence útratu naopak přeplatit. „Nedávno tady byl asi pětadvacetiletý muž a za jedno pivo mi dával padesátikorunu. Říkal jsem mu, že je to moc, ale on mi opáčil, že je rád, že něco takového existuje,“ zavzpomínal na jednoho z hostů Joukl.

Podporuje malé lokální obchůdky

V netradičním kiosku se v zimě svítí jen petrolejkou nebo baterkou. V létě jsou dveře otevřené, a tak je uvnitř dostatek denního světla. Znaveným běžkařům a turistům tady obsluha nabízí odpočinek například nad svařákem, grogem, limonádou nebo šálkem vařící instantní polévky. Na další cestu se lidé mohou dovybavit zásobami v podobě sušenek nebo čokolády.

Joukl je propagátorem českých potravin, a tak většina Najezte se a zaplaťte, kolik uznáte zboží, které v zimě vlastnoručně dováží téměř čtyři kilometry na bobech, pochází od českých výrobců. Zboží pravidelně nakupuje jen u jednoho malého obchodníka v Desné, chce tím podpořit místní podnikatele. Stánek má otevřeno každý víkend. „Nyní tady mám i brigádníka, protože o zimních sobotách a nedělích se u nás běžně zastaví i šedesát lidí denně,“ popsal. Kdo nezaměnitelnou atmosféru kiosku zažil, rád se sem vrací nebo svérázný kiosek doporučuje svým známým.

Kromě zážitku z výjimečného prostředí a ze způsobu placení, slibuje i něco milého navíc. Kdo si hodí šipky a strefí na terči střed nebo devítku, dostává pohled zdarma. Turistky a lyžařky zase mohou losovat o bonus, kterým je autorská básnička od majitele podniku.