Na světovou špičku nemáme, tvrdí Dominik Uher

Odchovanec frýdecko-místeckého hokeje Dominik Uher má za sebou první sezonu strávenou v zámoří. Po vyřazení jeho klubu Spokane Chiefs z play-off WHL dostal pozvánku zahrát si na mistrovství světa
hráčů do osmnácti let. Česká reprezentace v Minsku obsadila až šesté místo, a tak se Uher mohl radovat snad jen z první reprezentační branky, kterou zaznamenal proti Slovensku.

Šampionátem osmnáctiletých v Bělorusku vám skončila sezona. Jak se těšíte na volno a kde ho budete trávit?

Volna si moc neužiju. Odpočnu si zhruba dva týdny a pak začnu s letní přípravou, abych byl na nadcházející ročník co nejlépe připravený. Navíc v průběhu tří měsíců, kdy budu doma, se pokusím úspěšně dokončit druhý ročník gymnázia.

Na turnaji v Minsku jste skončili šestí? Nepomýšleli jste výš?

Do Běloruska jsme cestovali s cílem vyhnout se vyřazovacím bojům o záchranu a případně překvapit některého z favoritů ve čtvrtfinále či dále v turnaji. Bohužel se nám však nepovedlo porazit tým Spojených států, kterým jsme ve čtvrtfinále podlehli jednoznačně 0:6.

Byl to nepovedený zápas nebo vás Američané skutečně tak předčili?

Náhoda to nebyla. Tento zápas jasně ukázal, jak český hokej zaostává za světovou špičkou. Chybí mu především bruslení, jednoduchost ve hře a souboje jeden na jednoho.

Nakonec jste podlehli v souboji o páté místo i papírově slabšímu Švýcarsku.

Dneska už moc slabých soupeřů není. Švýcarský hokej šel v poslední době hodně nahoru. My jsme s nimi smolně prohráli 5:6.

V derby proti Slovensku jste se gólově prosadil. Zkuste situaci zpětně popsat.

Vystřelil jsem v situaci dva na dva. Kotouč si našel cestu mezi brankářovými betony a skončil v síti.

Byla to vaše premiérová trefa v reprezentaci. Schoval jste si puk, kterým jste jí dosáhl?

Samozřejmě. Už ho mám v poličce, ve které mám všechny své trofeje.

Na mistrovství tedy asi nebudete vzpomínat v nejlepším, že?

To bych neřekl. Byla to pro mě minimálně obrovská zkušenost. Šampionát mi však potvrdil fakt, že v Česku nejsou zrovna nejlepší podmínky a práce s mládeží, která se potom důkladně odráží na světových turnajích.

Jaká byla vaše úloha v týmu? Porovnejte ji s tou, kterou máte v zámoří v klubu.

Hrál jsem osobní obranu na nejlepší hráče soupeře. V Americe jsem odehrál teprve první sezonu, takže jsem neměl moc času stráveného na ledě. Proto jsem zatím žádné speciální úkoly nedostával.

Co vás v Bělorusku nadchlo a z čeho jste byl zklamaný?

Nadchlo mě především čisté a upravené město. Na Minsku jsou sice vidět dopady komunismu, ale nenašli byste v něm jediný papírek na zemi. Zklamaný jsem byl ze stravy. Ta podle mě nebyla dostatečná v porovnání s našimi výkony na ledě.

Do reprezentace jste se dostal díky angažmá v americké juniorské soutěži WHL. Popište stručně, jak se vám v ní vedlo.

Vypadli jsme překvapivě hned v prvním kole play-off 4:3 na zápasy. Před sezonou jsme byli považováni za třetí nejlepší tým soutěže. Tuto prognózu jsme ve vařazovacích bojích bohužel nepotvrdili.

Jak těžké byly začátky za oceánem? Trvalo vám dlouho adaptovat se na nové prostředí?

Nejtěžší pro mě bylo období do Vánoc. Musel jsem se naučit hlavně dobře anglicky, abych vůbec věděl, co po mě trenéři a spoluhráči chtějí. Po půl roce jsem dokonce zvažoval návrat domů. Ten mi ale můj agent vymluvil, za což mu dneska vděčím. Po Vánocích jsem začal více hrát a nasbíral tak cenné zkušenosti.

V čem je juniorská soutěž za mořem jiná než ta u nás?

Zásadní rozdíl je v rozměrech kluziště. Na ledě je v Americe mnohem méně místa, takže hráč má na všechno mnohem méně času. Juniorská soutěž WHL je srovnávaná s naší extraligou, případně první ligou. Prakticky každý tým má tři až šest hráčů, kteří jsou draftováni kluby NHL. Utkání jsou mediálně sledována a na ta prestižnější chodí i desetitisícové návštěvy. Navíc každé střetnutí sleduje mnoho skautů z NHL i Evropy. Mladí hokejisté mají možnost učit se nejmodernějším hokejovým zkušenostem. Myslím, že v české juniorské lize není nic, co by mě lákalo se vrátit.

Určitě jste časově zaneprázdněný. Když už ale nějaké volno máte, jak jej trávíte?

Chodím s ostatními spoluhráči do kina nebo po obchodech. Občas si zahrajeme golf. I když je spousta dalších možností, často bývám doma, kde hraju na Play Stationu nebo jen tak relaxuju.

Stále ještě studujete. Jak zvládáte studijní povinnosti s hokejovými? Po přestupu do zámoří jsem musel změnit školu. Momentálně jsem studentem gymnázia EDUCAnet v Ostravě, kde mi vypracovali individuální studijní plán, za který jsem jim moc vděčný. Ve Spokane školu nemám, ale s ostravskými učiteli jsem pořád v kontaktu.