Na první setkání si manželé vzpomínají i po půl století

Před padesáti lety měli Václav a Ludmila Plecháčovi ze Zahrádek svatbu na Staroměstské radnici v Praze. Minulý týden si ji zopakovali v kapli sv. Máří Magdaleny v Jindřichově Hradci. Na to, jak se před dvaapadesáti lety seznámili, si pamatují dobře. „Bylo to v Brně, kde jsem studoval. Hráli jsme volejbal a pak se mělo jít do kina. Koupil jsem lístky, ale jedna holka nešla a místo ní přišla moje budoucí žena,“ vypráví Václav Plecháč a vzápětí dodává: „Hned jsem si vyměnil lístek, abych mohl sedět vedle ní. Pro mě to byla láska na první pohled.“
Pro Ludmilu, tehdy ještě Dvořákovou, to tak jednoznačné nebylo. „Já jsem se zamilovala až na druhý pohled,“ směje se.
Vzali se za dva roky, když Václav Plecháč dostudoval vojenskou akademii. Potom se odstěhovali do Hradce Králové a později žili třicet čtyři let v Kralupech nad Vltavou. Až na důchod se vrátili do Zahrádek, odkud Ludmila Plecháčová pochází.
Oba se shodují na tom, že nějaké mráčky v jejich manželství byly. Rozejít se ale nikdy nechtěli. Prý na to ani nepomysleli.
A jaký je jejich recept na šťastné a spokojené manželství? „Hlavně hodně tolerance a odpouštění každodenních slabostí toho druhého,“ říkají svorně.