Na prkně stojí celý rok. V létě skáče na vlnách, v zimě na boulích
Šestnáctiletá Ester Ledecká má energie na rozdávání. Teď se baví dynamikou ve fyzice a skládá na gymnáziu jednu zkoušku za druhou, za dva týdny už zase odjíždí na ledovec.
„Snažím se ve škole dohonit zimu a trochu předhonit léto,“ říká zlatá snowboardistka z letošní evropské olympiády mládeže v Liberci.
V olympijském dotazníku jste uvedla, že jste si lyžování vybrala kvůli krásnému klukovi s úžasným zadkem, kterého jste potkala na kopci. Jak to dopadlo?
Dělala jsem si legraci. Ale klukům hezké zadky samozřejmě moc sluší.
Máte vůbec na kluky a kamarády čas?
Když jsem v Praze, tak si s kamarádkami někdy někam vyjdu, ale jinak moc ne. Teď je sport a škola. Možná o prázdninách.
Jak vypadá váš den na horách, když trénujete?
Mám to pestré, ráno jdu na snowboard, odpoledne na lyže, nebo naopak. Večer jdu ještě do tělocvičny nebo do posilovny, začínám a končím asi v sedm.
Co vás na tréninku nebaví?
Na sněhu mě baví vše, ale nemiluju běhání do schodů. Taky se to ale musí přežít, když chci něco dokázat.
Trénujete sama, nebo v týmu?
Na lyžích trénuji v týmu s Katkou Pauláthovou a na snowboardu se letos přidám k německé juniorské reprezentaci.
Komunikujete s lidmi a fanoušky například přes Facebook?
Jsem asi jediná na planetě, kdo Facebook nemá, ale nevadí mi to.
Máte za sebou první rok na gymnáziu. Jak jste zvládla přechod ze základky?
Je toho trochu víc než na základce, ale jsem už od třetí třídy zvyklá všechno se učit doma sama. Dálkově gymnázium zvládám v pohodě, i když na všech hodinách nejsem.
Vzpomenete si na první kroky na lyžích?
To si moc nepamatuju. Ale říkali mi, že jednou si můj straší brácha vyzul lyže i s lyžáky, já jsem tehdy sotva chodila, přesto jsem vlezla do lyžáků a rozjela se hned někam dolů, chytala mě tam pak horská služba. Ale znám to jen z vyprávění, byla jsem opravdu malá.
Váš tatínek je populární hudebník Janek Ledecký. Podporuje vás?
Táta hodně pracuje, ale jak jsme někde na horách, jde si se mnou zajezdit.
Stíhá vás?
Radši spolu nezávodíme…
A maminka?
Taky jezdí na prkně i na lyžích i na surfu. Jsme hodně sportovní rodina.
Po tátovi jste podědila i hudební nadání. Hrajete na basovou kytaru, jak často ji vezmete do ruky?
Jeden koncert jsme měli v půlce dubna v klubu XT3 na Žižkově. Hrála jsem po dlouhé době a kluci mi to řekli na poslední chvíli, ale skvěle jsem si to užila. Trochu teď zkouším akustickou kytaru, táta mi ukázal prima riffy.
Pouštíte si hudbu při jízdě?
Vůbec, musím se naprosto soustředit. I při běhání mi to vadí, protože si hlídám dech, jinak se začnu dusit. Ale doma mám puštěnou hudbu pořád.
Co posloucháte?
Rock. Teď nejvíc poslouchám bráchovu skupinu Ray Band a AC/DC. Z popu se mi líbí třeba Seal.
Skoro stejně aktivně jako svahům se v létě věnujete i beach volejbalu a windsurfingu. Už máte jasno v tom, co si vyberete?
Bylo by super, kdybych byla stejně dobrá v letních i zimních sportech, ale to asi není možné. Zkusím spíš zimní. Ale kdyby mi hodně dobře šly i ty letní, tak bych možná o nich také uvažovala.
Lákají vás adrenalinové sporty?
V Liberci mě přinutili k snowboarder crossu, což není úplně moje disciplína. Měla jsem docela nahnáno, poprvé nás nasadili do čtyřky, a to už mě dost rozptylovalo. Jsem víc na individuální sporty, kde jedu sama dolů a hledím si svého. Tam jsou tři další lidi, kteří se snaží předjíždět. To mi bylo nepříjemné, ale taky bych si asi zvykla, kdybych to dělala častěji.
Sledujete své starší kolegyně na svazích, kopírujete jejich styl?
Dívám se na světové závody, abych viděla, jakou mají techniku a podobně. Okoukávám, ale neberu to tak, že bych už pro ně byla konkurencí.
Kde v Krkonoších vás můžou vidět lidé na svahu?
Na Stohu nebo na Pláních, tam se pohybuju skoro každý den.
Je vám líto, když začíná jaro a sníh taje?
Letos mi to bylo strašně líto a těším se na další ledovec. Nechápu, jak je to možné, protože jsem toho měla strašně moc.
Kde berete energii?
Energie přichází s tím, jak mě to baví. Kdyby mě to nebavilo, tak bych šla od toho.
